Útěk ze šachty č.14

V neděli 15.října 1951 se 10 politických vězňů v koncentračním táboře XII na Horním Slavkovsku rozhodlo, že utečou z noční směny ze šachty č.14. Já jsem byl mezi nimi.

Osudná chyba

V eskortě byl ten den úplně nový, mladý dozorce. Místo aby se normálně hřál, šel vykouknout ven směrem k zámečnické dílně. Měl na sobě tlustý kožich, na zádech samopal. Byl tedy v naprosté nevýhodě proti samopalu, kterým na něj mířil jeden z nás - Úlehla. Křičel na něj „ruce vzhůru“, ale dozorce- sebevrah se přesto snažil strhnout zbraň ze zad. Načež Úlehla neváhal a vypálil na něho. Kamarádi u šachty hbitě odzbrojili další dozorce a začali je spouštět klecí k nám na patro.

O tomto dění na povrchu vím jen z druhé ruky, protože jsem byl se zbývajícími druhy na patře. To mne vlastně zachránilo před špagátem, protože pak jsem mohl směle tvrdit, že jsem utíkal v přesvědčení, že se všechno obešlo bez střílení.

Nahoře si už naši mezitím rozdělili zbraně, takže na mě nic nezbylo. Když jsme vyjeli nahoru, vyzvali jsme Levinského, který obsluhoval vrátek, aby si nastoupil, že ho spustíme za dozorci. Nechtěl, že prý je náš a že půjde s námi. Vzali jsme ho s sebou a v této nedůslednosti byla naše osudná chyba. Levinský se nám cestou ztratil, vrátil se na šachtu, všechny osvobodil a běžel na tábor zburcovat alarm. Náš náskok se tedy podstatně zmenšil.

Přestřelka

Neměli jsme v úmyslu pochodovat za bílého dne. Urazili jsme ještě kus, zalehli v…