Sami nebo v trojici

Máme se upínat v zahraničních vztazích výhradně na západní Evropu, snažit se o co nejrychlejší přidružení k Evropskému společenství sami, jako jednotlivá země? Nebo spíš usilovat o výraznější provázanost se sousedy ze střední Evropy a té západní se přibližovat souběžně s nimi?Konečným cílem je pochopitelně Československo vrostlé do západoevropské civilizace. To však bude trvat ještě léta, zatím na to prostě nemáme. Ani v pracovních vztazích, ani na ulici, ani ve vědeckém výzkumu, o výrobě už vůbec nemluvě.

Západní Evropa přijala naši listopadovou změnu s politickým nadšením, což však vůbec neznamená automatický příliv peněz a investic, jak se mnozí domnívali. Investuje se tam, kde je to reálné a efektivní, podle chladných pravidel světové ekonomiky. Stále narážíme na dovozní kvóty Evropských společenství a USA, jsme překvapeni, že se k nám investoři neženou jen proto, že je tu potřebujeme.

V tomto postavení nejsme sami, ze stejného bláta se hrabou a ke stejnému ideálu vzhlížejí i naši dva sousedé. Není to vždycky příjemné je tak vidět, nastavují nám zrcadlo našich vlastních nedostatků, vadí nám na nich ponejvíc naše slabiny a bezmoc. Máme k nim však (mentálně i materiálně) daleko blíž než k Západoevropanům. A, což stojí za to nepřehlížet, západní Evropa a hlavně USA mají tendenci vidět nás s nimi jako jeden celek, jako jeden středoevropský fenomén.Proto se rozhovory o přidružení k ES vedou s Polskem, Maďarskem a Československem v podstatě simultánně,…