Pražský výtvarný kaleidoskop
"Pocta Československu" španělského umělce Antoni Tapiése v Míčovně Pražského hradu je výstava, na jakou čekala Praha dlouho.
„Pocta Československu“ španělského umělce Antoni Tapiése v Míčovně Pražského hradu je výstava, na jakou čekala Praha dlouho. Byl to právě Tapiés, který koncem 50. a počátkem 60.let u nás značně ovlivnil část nastupující generace. (Nedávno se prezentovala na výstavách Český informel.) V kontextu probíhajících pražských výstav ční „Pocta Československu“ jako monolit a převyšuje svou kvalitou a účinkem vše, co se v těchto dnech na výstavách současného umění nabízí k vidění. Tapiésovy lepty kombinované s akvatintou neobvykle velkých formátů jsou mistrovskou ukázkou technické dokonalosti, posouvající tuto disciplinu do poloh, kde běžný termín grafický list pozbývá smyslu. Nabízí se hledat termín jiný, který si, přiznávám, neodvažuji volit. Tapiés, klasik světového informelu či strukturální abstrakce, s odstupem let nastavil neúprosné zrcadlo českým protagonistům tohoto směru.
Chtěla tomu snad náhoda. - Pokračujeme-li procházkou Královskou zahradou až k Belvederu, dostane se nám důkazu. Výstava Jana Koblasy, jednoho z předních představitelů českého informelu, vracejícího se svým dílem po více než 30 letech do Prahy, je zklamáním. Jakkoliv by katalog výstavy rád nostalgicky postavil toto dílo kamsi, kde by mělo význam internacionální, vzájemná konfrontace jeho textů působí spíše opačně. Ukazuje, že slibné začátky nejsou ničím víc než slibnými začátky. Vystavený výběr z Koblasovy třicetileté tvůrčí práce ukazuje průměrnou produkci,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu