Na severu voda

Před týdnem se v Bratislavě sešly vládní delegace Maďarska a ČSFR, aby si u jednacího stolu znovu promluvily o jednom obtížném dědictví po komunistických předcích. Aby - již po několikáté s „konečnou platností“ - vyřešily problém Gabčíkovo.

Soudě podle nejrůznějších článků a reportáží, uveřejněných před jednáním, většina maďarských žurnalistů ani nečekala, že by vládní zmocněnci došli k nějakému řešení, a rovnou předpovídala další kolo. Navzdory tomu, že ultimátum československé strany bylo jasné: jednáme naposledy. Když maďarská strana neustoupí, Gabčíkovo dostavíme a provoz se začne bez nich. Novináři byli skeptičtí, protože podobných výhrůžek slyšeli již několik. Stačí vzpomenout na postoj Adamcovy vlády nebo Mečiarova kabinetu.

Situace je zdánlivě přehledná. Maďaři vodní dílo prostě nechtějí, naše strana ano. Maďarsko nechce ztratit politickou prestiž, Československo peníze. Pro maďarské ochránce přírody i pro opozici znamenalo zastavení výstavby vítězství nad totalitou - s tím se nedá nic dělat, i kdyby vodní dílo pro Maďarsko bylo výhodné. (Ale ono výhodné není.) Československo zabetonovalo do Gabčíkova více než 17 miliard korun. Pro naše představitele je tedy životně důležité, aby vodní dílo vyrábělo energii.

Maďarská strana tvrdí, že je připravena dát krajinu do původního stavu. My to udělat nemůžeme. Nejenom proto, že devadesát procent betonu je na slovenské straně. Ale také z toho důvodu, že nejsme schopni zabezpečit původní úrodnost půdy.…