Česko-Slovensko osudný omyl - otevřený dopis D.Burešové a P.Pithartovi
Základem úspěchu každé politiky je dobře fungující hospodářství. Čekal jsem proto, že první starostí nových hospodářů bude ekonomika. Hluboce jsem se mýlil: první starostí byly hádky o pomlčku. Když se ustoupilo až na hranici absurdity, nechala si česká reprezentace vnutit hádky o „kompetence“, pak o rozdělování ropovodu, plynovodu, železnic, dokonce i měny a armády. Tak v planých debatách uplynul rok a půl a je tu nový hit - „státní smlouva“. Česká strana to sice považovala za nepřijatelné, ale z nějakého mně nepochopitelného důvodu neměla odvahu to protistraně rázně odmítnout. Zoufale hledá nějaké šalamounské řešení, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. A tak navrhuje „kompromis“ v názvu. Jinak by se nemohlo přistoupit ke zlatému hřebu dohadování - tvorbě ústav. Tady teprve začne ta největší zábava: nekonečné a malicherné hádky, nové a nové záminky ke sporům.
Čím dále tím více se přikláním k názoru, že zakladatelé tohoto státu, kterých si jinak velice vážím, se spojením českých zemí se Slovenskem dopustili osudného omylu, i když s nejlepšími úmysly. Jsem pamětníkem doby celého trvání tohoto státu. První šok jsem zažil jako voják v r.1939, kdy nám značná část Slováků nemohla přijít na jméno, ba někteří po nás stříleli. V r.1945 se k lepšímu nezměnilo rozhodně nic. /…/
Separatistické úvahy o „líných českých Pepících“, o „geopolitickém smyslu slovenské kultury“ nebo…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu