Kdo tančí s vlky

Poslední film Kevina Costnera je pro diváka z visegrádských států něčím víc, než pro někoho, kdo celý svůj život prožil v kapitalismu. Je odškodněním Indiánů, odškodněním bez vrácení půdy. Majitelé prérie nevystupují v roli sběračů skalpů (kromě jediného, nezdůvodnitelného případu, kdy Indián napadne bělocha). Jejich hlavní představitel není bojovníkem, ale svatým člověkem. Kopající Pták je vlastně liberální intelektuál. Soudě podle tohoto filmu přinesli zběsilost na Divoký západ běloši. Indiáni se v něm chovají přirozeně romanticky, jako by byli odkojeni Rousseauem. A hlavní bílý hrdina jako by četl Malého prince: člověk potřebuje blízkou bytost, čtyřnohým přítelem se mu stane vlk.

Tanec s vlky (Dances with wolves) není klasickým westernem, postrádá totiž čtyři nutné rekvizity tohoto žánru: hospodu, bordel, kovboje a kolty. Je to film o plnění povinnosti a o hledání partnera. Území, na němž se děj odehrává, je územím vyhrocených situací: osamělost, nutnost výběru, nutnost akceptovat jinosti toho druhého. Celý film je pozdvižením hlasu proti vzájemné nedůvěře.

Příběh plyne zdánlivě lehce. Osoby jsou jednoduché, místy až schematické. Změny děje lze občas dokonce předvídat, což je škoda. Takovou postavou, zrozenou ze scénáře, je třeba bělošská dívka, unesená v raném mládí a vychovávaná Indiány. Anglicky naposledy mluvila ve třech letech, ale jako tlumočnice je najednou schopna překvapivých jazykových výkonů. Film by mohl být rozhodně kratší: Siouxové ve svém…