Kam se poděly peníze

„Kde vlastně jsou ty peníze, které komunisté bezstarostně rozhazovali?“ Tak se zeptal Zdeněk Pochop v LN č.8. Stavěli si paláce a sekretariáty, metro jako pomník úspěchů socialismu. Vydržovali si obrovský policejní aparát a předimenzovanou armádu. Rozdávali peníze zemědělským družstvům a rozvojovým zemím. Desetiletí podporovali nerentabilní podniky. Hory peněz se vydávaly na nesmyslné věci a teď, když by byly nejvíc třeba, zas je někdo sbalil. Nejpodezřelejší osobou je ovšem ministr Klaus, od kterého pan Pochop očekává vysvětlení.

Komunisté peníze nepotřebovali

Řešení záhady je tak jednoduché, až je neuvěřitelné. Komunisté, aby mohli takhle marnotratně zacházet s národním bohatstvím, peníze v pravém slova smyslu nepotřebovali. Dokonce by jim v takovém počínání zcela zásadním způsobem překážely. Kdyby podniky svobodně disponovaly penězi, proč by poslouchaly plánovací pokyny? Manažeři podniků by se začali automaticky chovat jako jejich majitelé a nastal by pohyb, který zažíváme dnes.

Ministři Ježek a Klaus vaří polívku ze sekyrky. Tak by se asi mohl nejvýstižněji označit reformní pokus učinit z plánovacích jakobykorun a soukromých malo- a černoobchodních korun skutečné peníze, platidlo, které může univerzálně zprostředkovávat směnu majetků, služeb a zboží. Komunistická strana zacházela se společenským bohatstvím, jehož hodnota se odhaduje v biliónech, prakticky monopolně. Uskutečňovala své kolektivní vlastnictví Československa tak, že roli…