Německo a Perský záliv

„Přes všechny mírové fráze o diplomatickém úsilí zahájily agresívní USA válku. Statisíce nevinných bylo a bude zabito jen pro zájmy imperialistů.“ Takto začíná tištěný leták, který rozdávali na náměstí v Bonnu příznivci mírových iniciativ. Pacifistická hnutí se v Německu organizovala již dříve, ale dnešního rozmachu dosáhla až po vypuknutí války v Perském zálivu. Zahrnují názorové proudy od politického středu po krajní levici.

Levicoví demonstranti se rekrutovali především z řad zelených, rudých a částečně studentů. Krátkozrace kritizovali pouze poslední vývoj, svůj nesouhlas s válkou dávali najevo často až hystericky a vinu za její vznik svalovali výhradně na USA, které prý nebojovaly za osvobození Kuvajtu, ale pouze o naftu. Po 2.srpnu 1990 však levice demonstrovat jaksi pozapomněla.

Většina mírových hnutí středu ve svých programech vysvětluje, že na rozdíl od ultralevičáků protestovali již nejen loni v srpnu, ale i v předchozích letech - proti německým dodávkám komponent chemických zbraní do Iráku. Stejně tak demonstrovali proti vyzbrojování Iráku ze strany Sovětského svazu, Francie i odjinud. Některá z těchto hnutí ani nejsou orientovaná proti Izraeli, dokonce existenci Izraele podporují a jejich protesty jsou adresovány víceméně domácím firmám, které se podílely na budování vojenského potenciálu Iráku. Cílem je zřejmě co možná nejvíce zdiskreditovat vládnoucí koalici, za jejíhož nečinného přihlížení mělo k těmto dodávkám dojít.

Zodpovědnost za přísun…