Gorbačov proti demokratům

Gorbačovova schopnost registrovat a trestat urážky je, zdá se, ryze selektivní. Dopouští-li se vážných insinuací vůči prezidentovi generál Makašov či ještě výrazněji plukovník Alksnis, mlčí Gorbačov jako ryba. O to zřetelnějši pak dá průchod nevoli, vysloví-li třeba podnikatel A.Tarasov jen hypotézu o prodeji Kurilských ostrovů. A tak jsou za urážku „cti a důstojnosti prezidenta“ postihováni jen ti, kteří se tak či onak ztotožňují s demokratickým hnutím. Na Gorbačovův politický smeč nahrál v posledních dnech B.Jelcin, když ve svém televizním vystoupení požadoval prezidentovo odstoupení a předání moci do rukou dosud se konstituující Rady federace. Gorbačov toho také neopomenul využít.

Jeho cesta do Běloruska nebyla nikterak náhodná. Bělorusko je v současné době pokládáno za nejklidnější a také nejposlušnější svazovou republiku, v níž si partokratické struktury uchovaly téměř beze zbytku vedoucí pozice. Právě v Minsku tedy mohl M.Gorbačov vyslovit své postperestrojkové krédo. Obvinil demokraty nejen z ekonomického kolapsu, ale naznačil také možné souvislosti mezi negativními dopady jejich počínání a jejich častými cestami do zahraničí. Opět se vynořil staronový symbol „vnějšího nepřítele“. Vypořádal se současně i se svými včerejšími spolupracovníky - ekonomy Petrakovem, Šatalinem a dalšími. V programovém vystoupení v Minsku tedy byl nepřítel zcela konkrétně označen: jsou jím demokraté. Sotva však lze předpokládat, že by Gorbačov nechápal, že Alksnis, Makašov a další…