Divadlo za branou II.

1.června 1990 začal v sále Divadelního ústavu zkoušet Otomar Krejča. Jeho soubor nese opět jméno Divadlo za branou, tentokrát ovšem s dodatkem II.

Původní název zůstává nejen jako memento přerušené práce, na niž chce scéna navázat, ale vyjadřuje také skutečnou kontinuitu osobní: dramaturgem se stal opět Karel Kraus a asistentkou režie Helena Glancová. Vrátili se někteří herci - za všechny jmenujme Marii Tomášovou.

Obnovuje se tvůrčí skupina, jejíž původ sahá do roku 1956, kdy se Otomar Krejča stal šéfem činohry Národního divadla. Následujících devět let se pokoušel o jeho obrození. V době, kdy se začínalo vážně hovořit o nové éře Národního, Krejča divadlo opustil a r.1965 spolu s Karlem Krausem, Josefem Topolem, Marií Tomášovou a Janem Třískou založil vlastní nezávislou scénu - Divadlo za branou. Z jeho inscenací připomeňme alespoň některé: Kočku na kolejích Josefa Topola, Čechovovy Tři sestry, Krausovu a Mahlerovu nestroyovskou montáž Provaz o jednom konci, Mussetova Lorenzaccia…

V roce 1972 bylo Divadlo za branou administrativně zrušeno. O.Krejča po krátkém mezihře v Divadle S.K.Neumanna působil v zahraničí, K.Kraus a J.Topol nemohli pracovat ve svém oboru; jen někteří herci a H.Glancová našli útočiště v Lyře Pragensis.

Již své první režie budoval Krejča především na básníkově slovu a na herecké tvorbě. Nyní, po téměř dvacetileté nucené odmlce, bude jeho divadlo vycházet ze stejných principů. Nepočetný soubor je zcela otevřený; herci,…