Jižní Afrika bez apartheidu

13. listopadu přiletěl na soukromou návštěvu Československa ministr zahraničních věcí Jihoafrické republiky Roelof Frederik Botha.

Představitel africké hospodářské velmoci, světového producenta četných surovin, především však země, která se mílovými kroky vzdaluje od přežitého systému apartheidu, přijel informovat o posledním vývoji na jihu Afriky. Tisková konference o dva dny později však ukázala, nakolik jsou dosud novináři v zajetí našich čtyřicetiletých schémat či snad naopak jednostranně chápaného západního liberalismu. Sankce vůči JAR budou již brzy patřit do politického záhrobí a Nelson Mandela, mimochodem čerstvý nositel Kaddáfího ceny za lidská práva, skutečně není jedinou nadějí nastupující opozice. Na druhé straně legislativní změny při odbourávání apartheidu vyvolají řadu nečekaných problémů: v Jižní Africe, „nejkapitalističtějším“ státě černého kontinentu, vzniká volný trh pracovních sil.

Většině československých občanů zní přinejmenším nezvykle, slyší-li, že apartheid je ve své podstatě protikapitalistický. Příčinou je právě jeho legislativní charakter. Zákony určující, kde smí kdo bydlet a pracovat, dosud omezovaly volný pohyb obyvatelstva a nabídku pracovních příležitostí. Vývoj v JAR však nabírá stále jednoznačnější směr a základní pilíře apartheidu se postupně rozpadají. Impulsem bylo uvolnění situace v celém regionu, i když samotnou cestu Namibie k nezávislosti nelze považovat za model pro Jižní Afriku. Rozhodnutí sice přišlo z Pretorie,…