Promarněná příležitost

Ve dnech 3.-7. října jsem se po pětadvacáté zúčastnil knižního veletrhu ve Frankfurtu. V letech 1965, 1966 a 1967 jsem v oficiálním čs.stánku zastupoval nakladatelství Svoboda. V roce 1968 jsem byl pouhým návštěvníkem, neboť po okupaci jsem se rozhodl odejít z domova a funkci ředitele Svobody jsem po šesti měsících ředitelování složil.

V letech 1969–86 jsem pak byl na veletrhu jako ředitel západoněmeckých nakladatelství Kindler a Bund-Verlag. Nebylo roku, abych nevydal v němčině některého zakázaného československého, sovětského nebo východoněmeckého spisovatele. Vedle našeho stánku byl v posledních deseti letech stánek exilových nakladatelství, takže jsem viděl vzácně přicházet návštěvníky z Československa a ti, kteří se tolik nebáli, se mnou dokonce mluvili, přestože hrobaři čs.kultury Paloncyové a Pilařové ostře dohlíželi na dodržování „správné“ linie. S Ivanem Steigerem jsme si vytvořili „čtvrteční tradici“ - znamenalo to naši návštěvu v oficiální čs.expozici. Všichni pracovníci se přitom vždycky vypařili a my si v klidu prohlíželi vystavené knížky. V roce 1989, kdy Václav Havel dostal Mírovou cenu německých knihkupců a nakladatelů a věnoval ji na podporu zakázané literatury v Československu, jsme na jeho popud založili spolek Atlantis. Zakládajícími členy byli Jiří Gruša, František Janouch, Pavel Kohout, Vilém Prečan, já a tři němečtí přátelé. Havel nesměl vyjet a poslal za sebe své přátele Petra Kabeše a Jaroslava Kořána. Protože Havel pro Československo…