Nedotvořená demokracie

Mladá československá demokracie klopýtá, pokulhává, váhá, naráží, zabředává, tápe, bolestivě se učí a těžko se vzpamatovává, jak se člověk dočítá v novinách. A ptá se, co jiného vlastně dělá? Čím je?

Zdá se, že zatím je jí jasné jen to, čím není. Není diktaturou jedné strany. Není zlomyslná. Není pomstychtivá. Není zbabělá. Nedopouští se nezákonností. Nepronásleduje odpůrce. Neznemožňuje lidem cesty do světa. Nezakazuje zakládání stran a spolků. Nekáže dětem bludy. Neprodává semtex teroristům. Neprovádí špionáž v západních demokraciích. Nezakazuje emigrantům vracet se, znovu pokojně odjíždět, vydávat knížky nebo kibicovat v místních novinách. Dokonce jim ani nezakazuje po dvaceti letech v Americe soudružsky podporovat zločinecké organizace v boji proti restauraci kapitalismu.Uplynulý rok nejspíš vstoupí do dějinných záznamů jako Rok Nebytí. Už nebyl komunismus, ale ještě nebylo něco jiného. Nevědělo se, co se vlastně chce, tím méně se vědělo, jak by se to mělo dělat. Zvolil se parlament, vydaly se zákony. Lidé ztratili strach z vládců a pohůnků, ale zároveň jistotu zaručeného příjmu. Jak se nezbytně zdražuje, mnohým se začíná dařit hůř. Málokdo ví, jak na to, aby se mu dařilo líp. Kdekdo nakoukl do světa a se zděšením zjistil, nakolik zaostal a kolik musí dohánět. Kdekdo naříká, co jsou nám ty otevřené hranice platné, když si to stejně nemůžeme dovolit. Cizinci i emigranti, kteří se snaží přivézt nějaký obchod a práci, se vracejí na Západ s hrůzostrašnými…