Na vlnách sporů a nedůvěry

16.října svolal ústřední ředitel Čs.rozhlasu do své pracovny zvláštní schůzku. Kolem dlouhého jednacího stolu zasedli aktivisté z Hnutí 17.listopadu společně s představiteli nového vedení rozhlasu, tzv. osmašedesátníky. Měli si takto - tváří v tvář - vyjasnit rozdílná stanoviska a překonat čím dál silnější vzájemnou nechuť. Ředitel Pavlíček to oběma skupinám řekl bez obalu hned v úvodním slově: „Pánové, tohle nejsou kohoutí zápasy. Já nevidím důvod k žádnému mači. Naše rozpory jsou odrazem celospolečenské krize a my bychom se měli vyvarovat všeho, co bude vědomí této krize ještě prohlubovat. Rozhlas by měl působit jako stabilizující a ne zjitřující prvek.“ Více než čtyřhodinová diskuse však ukázala, že tuhletu válku už pouhé apely nezastaví.

Roli víceméně náhodné rozbušky, která doutnající konflikt mezi dvěma generacemi a dvěma ideovými východisky explodovala ve vnitropodnikovou krizi, sehrál zásah do vysílání Radiofóra v pondělí 8.10.1990. Stručně řečeno, šlo o následující: hlasatel M.Bouška připravil do programu záznam z ustavujícího sjezdu KAN a při povinném „posuzování“ příspěvku ho šéfredaktor zpravodajské redakce ing.Kmoch vyzval, ať z nahrávky vystřihne pasáž kritizující předsedu vlády Pitharta. (Materiál obsahoval celkem čtyři útoky na premiéra, pryč měl jít pouze jeden z nich, ten, ve kterém delegát sjezdu požadoval Pithartovo odstoupení.) Novinář po vzrušené debatě nakonec požadavek svého nadřízeného - ač nerad - splnil a ze studia odvysílali zkrácenou…