Absence negociace

Není možná náhodou, že více méně stabilní prosperita se udržuje v národech, které používají latinské slovo „negotiation“ anebo nějaké místní slovo se stejným významem. Čeština to štěstí nemá. Negotiation se dá přeložit buď jako jednání (což je příliš neurčité), nebo smlouvání (což má v sobě nádech nedůstojného handrkování). Pokusím se tedy zavést ošklivá slova negociace a negociovat, alespoň pro účel tohoto článku.

Stojí za povšimnutí, že v české etymologii a tedy i v podvědomé psychice mají slova spojená s obchodem a trhem nekalý až podloudný nádech. Obchod je obcházení, tedy vyhýbání se něčemu, jako by člověk musel obcházet zákony či pravidla, aby vydělal. Samotné vydělávání jako by bylo odebírání někomu či něčemu. Trh je trhání a s ním spojené utrhačství.

Latinské slovo „mercatus“ znamenalo „uvádění do chodu či do oběhu“ (nejbližší překlad by asi byla slovenská „premávka“), ale taky něco jako lidové hrátky - tedy pouť a nejpřesněji asi moravský lidový „jarmark“. Latinské „commertium“ znamená totéž dělané společně - tedy spoluuvádění do chodu, společné hraní. A v západních jazycích se peníze nevydělávají, nýbrž prostě dělají. Ve slovenštině se aspoň zarábají, tedy zadělávají.

Výsledný psychologický rozdíl je v tom, že zatímco v podvědomí západních národů jsou prodavač a kupující spoluhráči, v Čechách jsou to úhlavní nepřátelé, kteří chtějí jeden druhého okrást, jeden druhému vynadat, jeden druhého pomluvit či udat, jeden druhého „přečůrat“.

…