Vojenská kontrarozvědka

Vojenská kontrarozvědka patřila ještě nedávno do pravomoci federálního ministerstva vnitra; fungovala jako III.správa Státní bezpečnosti. Po menších tahanicích (ministr Sacher nejdříve souhlasil, potom zase ne) přešla 1.4.1990 formálně pod ministerstvo obrany, legislativně bylo vše vyřešeno až v létě.

Pod armádou pracovala tato složka už v letech 1948–52. Nesla tehdy název Obranné zpravodajství (OBZ) a jednoznačně sloužila k likvidaci všeho, co se komunistickým vůdcům nebo jejich sovětským poradcům na armádě nelíbilo. I později, už pod ministerstvem vnitra, byla využívána zejména na tzv. vnitřní bázi (obdoba civilního boje proti vnitřnímu nepříteli); skutečné protišpionážní činnosti se příliš nevěnovala. V roce 1967 se VKR v souvislosti se sjezdem spisovatelů a strahovskými událostmi zaměřila na potlačování vlivu intelektuálů v armádě (vysokoškolské katedry, vojenské výzkumné ústavy). Zároveň se uvnitř složky začala formovat skupina, která pracovala na koncepci převedení VKR (jako čistě zpravodajské služby) zpět pod armádu. V srpnu 68 se kontrarozvědka dala plně do služeb normalizátorů a rozhodující měrou se podílela na „očistě armády“, jejíž politický profil hlídala až do listopadových událostí.

Nejdříve však očistila samu sebe, z jejích řad bylo vyloučeno asi osmdesát lidí. VKR měla pod kontrolou celou armádu, až do posledního vojína. Veškeré jí shromážděné informace šly na vedení ministerstva vnitra. Teprve to rozhodovalo, které údaje předá velení…