Konec iluzí

Jedenáct měsíců po loňském listopadu konstatoval předseda KSČS Vasil Mohorita „konec národního porozumění a začátek tvrdého nekompromisního zápasu“.

Tuto jednoznačnou výhrůžku pronesl představitel strany, která přivedla zemi na pokraj katastrofy, a přesto po čtyřiceti letech své zločinné vlády profituje právě z podivně chápaného porozumění: nebyla postavena mimo zákon, dosud neztratila ani svůj majetek a jediný z jejích bossů, který se ocitl ve vazbě, je dnes na svobodě. Nebyli zjištěni ani potrestáni viníci 17. listopadu, český premiér Pithart nadále slyší trávu růst a přetlak ve společnosti dosahuje kritického bodu. Není divu, československý občan se zatím nesetkal s hmatatelnými výsledky „sametové revoluce“. Občanské fórum, absolutní vítěz parlamentních voleb, se pomalu štěpí, aniž by své vnitřní rozpory smysluplně ventilovalo. Možnost vzniku vyhraněných a perspektivních politických stran z hnutí OF je obětována mýtu předvolební jednoty. Právě taková atmosféra nahrává Vasilu Mohoritovi, jemuž „je zcela jasné, kam vedou představitelé především těch rozhodujících směrů ve vládnoucí síle této společnosti lid této země…“

Široké veřejnosti to však jasné není a „vládnoucí síla“, tedy OF, podnikla zatím pramálo, aby tento dojem napravila. Ať už bereme výroky předsedy KSČS jakkoliv, padlo tu alespoň konkrétní slov, nápadně rozhodné ve srovnání s defenzívním vystoupením představitelů OF v nedávné televizní debatě. Na rozdíl od ČSL, která zahájila předvolební…