Kriminalita a spravedlnost

Chceme-li spravedlivě stíhat zloděje, násilníky, lupiče a ostatní, pak musíme bezodkladně stíhat i ty, kteří po léta budování komunismu plundrovali zem, kradli, terorizovali a zneužívali svoji moc. Kde je spravedlnost, je-li stíhán člověk, který pošesté vykrade trafiku, zatímco jiný zloděj si užívá svobody ve vile, „elegantně“ ukradené z pozice vlastní (mimochodem taky ukradené) funkce? Jak je možné, že za mřížemi nejsou stovky příslušníků StB a VB, kteří občany omezovali na svobodě, mlátili obušky, kopali do těl ležících na zemi, odváželi v antonech na policejní stanice, aby je opět gangstersky napadali, ponižovali a terorizovali? Neumožňují-li zákony stíhat všechny bez rozdílu, pak jsou to špatné zákony a špatné instituce, které tuto nespravedlnost umožňují.

Jako prostý člověk se navíc nemohu ubránit dojmu, že kriminalitu někdo nepřímo podporuje. Pravděpodobně máme stále ještě mnoho špatných policistů. Desítky vypáčených telefonních přístrojů ve vestibulech metra - na dohled od policejních stanic - jsou toho důkazem. Představa zloděje s pajcrem a balíkem kasiček z telefonních přístrojů v náručí mi připadá tragikomická, nicméně asi charakterizuje naši současnou bezpečnostní situaci.

Ve spravedlivě fungující společnosti jsou pomocí zákonů vymezena pravidla hry. Co není zakázáno, je povoleno; překročení zákonů se ale stíhá velmi důsledně. A u nás? Sametovost se prostě stala synonymem pro nespravedlnost a neschopnost, potrestání podle platných zákonů je nazýváno…