Holocaust a intifáda
(dopis J.Kantůrkovi, gen.řediteli ČST)
Vážený pane řediteli,18.9.1990 se měl na F1 v 17:55 vysílat dokumentární film o Arménii. Když jsem však o něco později zapnula televizor, běžel pořad o Izraeli, o Židech a Palestincích.Snímek se snažil tvářit objektivně, ve skutečnosti byl však více než jednostranně protiizraelský a propalestinský. Záměr podtrhovalo dobře udělané řemeslo, doprovázené komentářem, který měl nepatrnými posuny v intonaci řídit divákovy sympatie a antipatie. Podobně tomu bylo i s obrazem: kamera dlouze prodlévala u palestinského raněného a jeho příbuzné, krásné mladé Arabky. Neviděli jsme však jediného židovského raněného či mrtvého.
Jako jediní beze zbytku sympatičtí Izraelci byli prezentováni manželé Lebrechtovi, kteří na židovském státě nenechali chloupek pozitivního. Snad proto, že pan Lebrecht je čelným představitelem komunistické strany Izraele. A tak dále.
Není sporu o tom, že otázka palestinských uprchlíků je tíživá a bude se muset řešit. Ale tvrdit školeným hlasem p.Vinkláře, že vedle židovského památníku Yad Vašem, postaveného obětem nacistických koncentráků, by měl stát památník pro palestinské oběti, to je sousto hodné nejtemnějších dob komunistické propagandy. A přirovnávat osud Židů, zbavených všech práv, majetku, domovů a nakonec bestiálně systematicky vražděných (zatím zemřelo šest miliónů!), k osudu Palestinců, už je skutečně otrlý výkon.
Na to musel zřejmě přijít rok 1990,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu