Anexe
Při svém pobytu v Československu jsem si všiml, že lidé doma vlastně vědí jen velmi málo o tom, co se v minulých čtyřiceti letech dělo v našich zahraničních komunitách. Vyprávění by to bylo rozsáhlé a pestré. Zvláště osudy jednoho člověka stojí za zmínku.
Při svém pobytu v Československu jsem si všiml, že lidé doma vlastně vědí jen velmi málo o tom, co se v minulých čtyřiceti letech dělo v našich zahraničních komunitách. Vyprávění by to bylo rozsáhlé a pestré. Zvláště osudy jednoho člověka stojí za zmínku.
Přibližně v roce 1979 se v Kanadě objevil J. K. Vystoupil v Montrealu z letadla mířícího na Kubu a požádal o azyl. V Československu předtím vystudoval dějepis a v Čs. - sovětském institutu bádal pod vedením známého profesora Václava Krále.
Po krátkém období „aklimatizace“ prohlásil, že přijel do Kanady jménem podzemní organizace Věrni zůstaneme II., která v Československu od roku 1976 provozuje dobře utajenou konspirativní činnost a pracuje na obnovení československé demokracie. Tato organizace jej vyslala do zahraničí a pověřila založením Československé federální rady v zahraničí a vydáváním tiskového orgánu Československá cesta. Prvním činem Rady bylo vydání Memoranda o plánech Sovětského svazu na anexi Československa.
V Memorandu Rada odhalila, že v červenci 1977 Leonid Brežněv přeložil Gustávu Husákovi rozsáhlý strategický plán na připojení Československa k SSSR, který se postupně realizuje. Definitivní sovětské stanovisko bylo prý formou ultimata nadiktováno během uzavřeného jednání při návštěvě L. I. Brežněva v Praze 2. června 1978.
V říjnu 1980, kdy Rada své Memorandum vypracovala, docházelo již "k průběžným konzultacím o stavu příprav… při setkání předsedů vlád, ministrů zahraničí a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu