Sovětská schizofrenie

Viktor Fajnberg navštívil koncem letošního srpna Prahu - svůj osud. Je totiž jedním z těch sedmi (původně sovětských) občanů, kteří šli 25.srpna 1968 protestovat na moskevské Rudé náměstí proti okupaci Československa.

Fajnberg byl tehdy třicetiletý dělník, čerstvý absolvent večerního studia angličtiny na leningradské univerzitě. Při demonstraci mu takzvaní náhodní kolemjdoucí vyrazili několik zubů. V tomto stavu nebylo možné předvést „narušitele veřejného pořádku“ k soudu. Byl proto uznán za nepříčetného.

Soudili mě v nepřítomnosti jako všechny nesvéprávné blázny. Chtějí-li se soudruzi vyhnout tomu, aby člověk přišel k soudu, začnou pochybovat o jeho psychickém zdraví a pošlou ho do Ústavu profesora Serbského na expertizu. Je to uzavřená vězeňská instituce soudní psychiatrie v centru stalinského baroka. Vyšetřování trvá přibližně měsíc.

Moje diagnóza zněla „schizofrenie s paranoidními příznaky, vyznačujícími se politicky odlišnými názory (inakomyslije)“. Byl tam jeden Litevec, přednášel marxismus-leninismus ve Vilniusu a tíhl k menševikům, ten byl údajně schizofrenikem se syndromem pochyb o marxismu. Viděl jsem jeho diagnózu na vlastní oči.

Bylo to v dobách profesora Lunce, které bohužel dosud neminuly. Psychiatr Lunc zemřel, ale mnoho jeho kolegů a žáků dodnes řídí sovětskou psychiatrii. Ve 4.oddělení Ústavu, kam zavírali politické vězně, udělali Lunc i profesor Sněžněvskij, zvaný otec sovětské psychiatrie, nezapomenutelné práce."

Psychicky…