Rudé náměstí - 25.srpna 1968

Jitro 21.srpna 1968 bylo slunečné a teplé. Lidé se však probouzeli do noci, jež měla trvat více než dvacet let. Ulicemi rachotily tanky, vojáci v cizích uniformách se rozhlíželi kolem sebe a mnozí upřímně věřili, že jsou v západním Německu. Nebyli schopni zoufalým a rozhořčeným lidem odpovědět na otázku, proč vtrhli do cizí země. Tam, kde chybějí argumenty, narůstá agresivita. Proti lidem se naježily zbraně, zapráskaly první výstřely. Říkalo se, že kdesi na Národní třídě se polil benzínem a upálil sovětský voják, který pochopil tragičnost situace a odmítl se podílet na okupaci suverénního státu. Nevím, zda je to pravda nebo legenda, kterou po čase obrůstá každá tragédie. Zcela a beze zbytku pravdivá je však jiná událost, k níž došlo o čtyři dny později na Rudém náměstí v Moskvě.

25.srpna 1968 byla neděle. Prosluněný, horkem sálající den. Ulicemi Moskvy se procházeli lidé, jako obvykle nebylo liduprázdné ani Rudé náměstí. Před dvěma dny vítala Moskva generála Svobodu a jen nemnozí si díky naprostému nedostatku informací povšimli jeho neživé, strnulé tváře ve chvíli, kdy projížděl ulicemi v otevřeném voze. Té neděle se proto vývoj událostí v Československu sotva stal hlavním tématem debat korzujících Moskvanů. Jistě nevěděli, že v noci z 21. na 22.srpna napsal dvacetiletý Leningraďan Boguslavskij na Aničkově mostu heslo: „Brežněve, ruce pryč od Československa!“ Nemohli také tušit, že byl okamžitě zatčen a o dva týdny později odsouzen k pěti letům vězení. …