Irácká karta

Těsně po irácko-íránském příměří v srpnu 1988 odcestovala do Bagdádu kuvajtská delegace, aby tam definitivně urovnala staré hraniční spory. Podle slov kuvajtského ministra zahraničních věcí Sabáha el-Ahmeda chtěli přimět iráckého prezidenta Husajna k „velkorysému gestu“. Ten však zachoval kamennou tvář a poděsil Kuvajťany lakonickou poznámkou: „Jsme jeden národ a jedna země, a proto žádné hranice nepotřebujeme.“

Po dvou letech relativního míru v oblasti Perského zálivu vtrhlo irácké vojsko do maličkého Kuvajtu. Jestliže se až do poslední chvíle zdálo, že harašení zbraněmi má posloužit výhradně k vyšroubování klesající ceny ropy, Saddám Husajn nakonec rozhodl jinak. Naráz si tak ověřil bezzubost arabské kolektivní bezpečnosti, reakci mezinárodního společenství i akceschopnost své armády - a cena ropy vzrostla zcela automaticky. Hrozící třetí ropný šok poskytuje světu námět k zamyšlení, jaké jsou vlastně perspektivy vztahů s podobnými režimy.Ačkoliv byl Irák už mnohokrát odsuzován za porušování lidských a národnostních práv, za genocidu kurdské menšiny, za výrobu a použití chemických zbraní a snahy o zbraně jaderné, za ohrožování míru v celém regionu, na mezinárodní scéně zatím vždy našel podporu. Jak během osmileté války s Íránem, tak teď, při zcela nezakrytých přípravách na vojenské dobrodružství. Týden před nynějším útokem popřel v Káhiře „umírněný“ prezident Mubarak zprávy očitých svědků, že se ke kuvajtské hranici přesunují irácké vojenské jednotky včetně…