Zeptejte se sami sebe, co by mohli Češi dát světu

OSN před třemi lety stanovila sedmnáct cílů a 169 konkrétních ukazatelů, kterých by měl svět dosáhnout v roce 2030. Cílem takzvaných SDGs (Sustainable Development Goals) je posunout naši planetu k udržitelnému rozvoji. Pro mnohé kritiky OSN i pro politické praktiky je to čirá a nezajímavá teorie. Dánský ministr financí Kristian Jensen (47) mezi ně nepatří - o globálních cílech často hovoří a jeho země je mezinárodním premiantem v jejich prosazování. Politik liberální strany Venstre, který v minulosti býval i ministrem zahraničí, přijel do Prahy právě na předávání Cen SDGs za udržitelnost a společenskou zodpovědnost.

Jak globální cíle OSN ovlivňují vaši práci ministra financí?  

Stanovili jsme si na jejich základě v Dánsku 37 konkrétních cílů, kterých chceme dosáhnout do roku 2022 - a měříme, jak se nám to daří. Každé ministerstvo musí mít strategii, jak se přiblížit těm z cílů, které jsou v jeho kompetenci, a ministr financí vše koordinuje. Vloni jsme začali a každoročně teď parlament dostane zprávu s informacemi, kam jsme se při plnění pohnuli, co musíme zlepšit, jaká jsou nová opatření. A myslím si, že tyto cíle jsou pro politiky i darem. Věřím, že každý chtěl na začátku kariéry změnit svět k lepšímu, ale pak se mnohdy utopil v dennodenní agendě. Globální cíle dávají smysluplný rámec politiky; širší návod pro změnu světa k lepšímu, kterým se politici mohou řídit.

Jaké konkrétní cíle jste si tedy v Dánsku dali?

Například se chceme soustředit se na vytváření měst, ve kterých se opravdu dobře žije. To je téma s globálním přesahem: celá planeta prochází obrovskou urbanizací, stále více lidí chce žít ve městech, což vytváří spoustu problémů. Znečištěný vzduch, ucpanou dopravu, pocit zahlcení ve velkých aglomeracích. V Dánsku se nám už leccos povedlo, třeba přístav v Kodani byl před dvaceti lety zamořený - a teď je čistý a příjemný. Naši architekti a urbanisté už nyní cestují po světě a předávají své know-how. To chceme dál rozvíjet.

Nedělali byste to stejně, i bez cílů OSN?

Uznávám, že mají pohnout planetu směrem, který je nám blízký, vlastně udělat svět víc dánský. Ale jestli mají být cíle k roku 2030 splněny, tak musí jít některé země napřed: dát si náročnější cíle než ostatní a táhnout svým příkladem. To je naší ambicí.

Můžete uvést ještě další z vašich priorit?

Ke globálním cílům patří i rozvoj, který nikoho nezanechá pozadu. Děláme ve školství dost věcí dobře, přesto každý Dán dobré vzdělání nedostane. To chceme změnit. Sledujeme jednotlivé státní školy, s experty vyhodnocujeme úroveň studentů, a když v nějaké škole zaostávají známky, tak se na ni zaměříme. Ředitelé škol mohou vypracovat plán, jak by se situace mohla zlepšit vzhledem k jejich specifickým podmínkám - a od státu pak dostanou peníze, jak plán uskutečnit. Nemáme tedy žádný recept pro všechny, spíše podporujeme řešení přicházející z konkrétních škol.

Smyslem cílů OSN je zvláště snížení bídy ve světě a Dánsko dlouhodobě patří k zemím, které vydávají na rozvojovou pomoc hodně peněz. Mění se váš způsob pomoci?

Stále více sázíme na investiční agentury, které v chudších zemích investují do soukromého sektoru. Zřídili jsme investiční fondy na podporu zemědělského byznysu a na podporu obnovitelných energií. Není to filantropie, tou problémy světa nevyřešíte, ale skutečně investice, které by se měly s úrokem vrátit. Když využijete síly trhu, můžete věcmi pohnout: ze státních peněz jsme do jednoho investičního fondu například vložili 80 milionů dolarů, pak se přidaly i dánské penzijní fondy a další soukromý kapitál - a nyní disponuje pěti miliardami dolarů. To už má nějaký dopad. Náš fond například financoval výstavbu největšího afrického parku větrných elektráren u jezera Turkana v Keni.

A to je výměna za tradiční rozvojovou pomoc?

Ne, tohle děláme navíc k běžné rozvojové pomoci. Už čtyřicet let plníme závazky OSN dávat na pomoc aspoň 0,7 procent HDP a na tom se nic nemění (Česko letos dává 0,1 procenta, pozn. T.L.). Ale něco důležitého se mění: dříve se OSN soustředila jen na rozvojovou pomoc a na to, co by se mělo v chudých zemích zlepšit. Jenže to nestačí, pro planetu je podstatný také udržitelný rozvoj v bohatých zemích a obchodní politika. Když například mnohem víc neotevřeme evropský trh africkým výrobkům, budou k nám proudit migranti, kteří doma nenajdou živobytí. Nemůžeme tedy udržitelný rozvoj odsunout na ministerstvo zahraničí nebo životního prostředí. Patří do centra domácí politiky, na úřady premiéra nebo ministerstva financí. (V Česku agendu udržitelného rozvoje pod úřad premiéra začlenil Bohuslav Sobotka, Andrej Babiš ji po nástupu do funkce vrátil na ministerstvo životního prostředí, pozn. TL.).

V Česku je běžný názor, že jsme malá země, a ty nemohou svět moc změnit. Dánsko je ještě menší - a globální ambice zjevně máte.

Přední je uvědomit si, že to nejsou nějaké cíle OSN - to jsou vaše a moje cíle. Možná my, Dánové a Češi, nezměníme svět, ale když nebude dělat nikdo nic, tak se nic k lepšímu neposune. Proto je třeba být aktivní. Zvolili jsme si při prosazování globálních cílů priority, ve kterých jsme dobří, třeba podporu čisté energie a chytrého městského plánování. Podobně se Norové soustředí na zalesňování, protože v téhle oblasti mají zkušenosti a experty. A podobně by mohli přemýšlet Češi: ptát se, v čem jste dobří, co byste světu mohli dát, a pak své schopnosti předat. Nestačí, aby země byla jedinečná a v něčem dobrá: musí to zkusit předávat dál a udávat ve svých oborech trend.

A v čem jsme podle vás dobří?

Ve výrobě, strojírenství, vytváření solidních pracovních míst. Při pohledu zvenčí mi přijde, že i leccos ve vzdělávání funguje a může prospět jiným.