0:00
0:00
Společnost24. 5. 20174 minuty

Maskované hospody aneb Jak si zakouřit u šipek a hovoru o králících

Dagmar Krylová bojuje proti zákazu kouření v restauracích zakládáním vesnických kluboven

Dagmar Krylová: Vítejte v mé klubovně
Autor: Milan Jaroš

O půlnoci z úterý na středu típnou kuřáci v hospodách poslední cigaretu, hostinští odnesou ze stolů popelníky a už je tam nikdy nevrátí. Zákaz kouření v hospodách je tu. Většina podniků ve větších městech je nekuřácká už pár let a společenský otřes tedy nebyl v Česku v souvislosti s tímto nastupujícím trendem zaznamenán. Žádné drama se nečeká - kromě obav z nespokojených nájemníků bytů, kterým budou hloučky kuřáků před hospodou hlučet a bafat do oken víc než nyní (viz Respekt 21/2017).

Ve vesnických hospodách je to horší. Naštvanost hospodských, kteří se obávají, že bez komfortu pro kouřící sousedy u piva a karet budou muset zavřít, plnila média po celou dobu debaty coby hlavní argument proti zákazu kouření. Teď je tahle diskuse u konce – ale v mezičase začaly v tichosti ve vsích a na malých městech vznikat spolky, kluby a klubovny se spolkovou činností ve stanovách, na něž se zákon nevztahuje. Tedy do chvíle, než se kontrolorům podaří prokázat, že je to jen „maskovaná hospoda“.

↓ INZERCE

Síť kluboven začala v Česku zakládat Dagmar Krylová -  spolek, pod jehož křídla vznikající klubovny bere, nazvala Klub labužnických pohodářů. Sama si první restauraci-klubovnu otevřela už pře 12 lety. S kouřením to tehdy nemělo co dělat, jen se jí nezdálo rozumné platit si odborného zástupce z oboru pohostinství, což zákon ukládá.

Dagmar Krylová je koňařka, vystudovala chovatelskou školu v Kladrubech, dřív jezdila na koních závodně -  a měla za to, že vést hospodu zvládne i bez garanta. Takže v Koňkovicích, kousek od Světlé nad Sázavou, si otevřela před lety místo hospody klub.

„Já si vždycky poradím,“ vysvětlovala v půli května Dagmar Krylová (62) v nové pohošťovně v obci Úsobí vzdálené asi 25 kilometrů od té původní v Koňkovicích, „ a vždycky se ze všeho dobře oklepu. Mám takovou povahu.“ Oklepávat se bylo z čeho. V jižních Čechách v domě u Lužnice chovala koně, kozy a hospodařila sama s dvěma dětmi, koneckonců první spolek, který založila, se týkal poníků. Bylo to v roce 1993 a zabýval se jejich chovem a využitím.

Když v roce 2002 stoupla Lužnice při povodni až nad střechu domu v údolí, v němž žila, a dům spadl, zůstala bez ničeho. Našla tehdy inzerát, že zemědělec z Jihlavska hledá někoho na práci na farmě a v domácnosti a nabízí bydlení a stravu. „Naložila jsem, co mi zbylo, kozu, kozla a dva koně, a jela jsem. Čtyři roky jsem pracovala u něj v zemědělství a v domě. Tam jsem se z toho sebrala a vzala si pak tu hospodu v Koňkovicích,“ vzpomíná a rozhlédne se po úsobské klubovně, kde i televize zapůjčená pivovarem čeká na zapojení - „a teď před měsícem tady tohle.“

Do spolku Labužníků se už nahlásilo zhruba 100 provozoven, zvlášť v poslední době rychle přibývají. Úsobská klubovna je zaměřená ve stanovách na hráče šipek a zahrádkáře, kteří se zde scházejí na pivo, rum a kafe. Dagmar Krylová tu má před sebou šanon a v něm seznam lidí, kteří ji požádali o pomoc se založením obdobné klubovny.

V poslední době se hlásil téměř každý den nový zájemce – chtějí kouřit a nechtějí mít EET, koneckonců ani na účetnictví spolků stát nevidí. Zásadou je totiž to, že spolek není výdělečný. Pivo, které paní Krylová právě čepuje sousedovi, nakoupila v pivovaru, ale neprodává ho. A to, co jí za něj soused zaplatí, není za pivo, ale příspěvek na činnost spolku.

„Když je těch příspěvků dost, napeču jim i koláče nebo udělám bramboráky,“ říká Dagmar Krylová. Pokud se u hospody-klubovny v Úsobí zastaví cyklisté, dá jim limonádu nebo pivo zadarmo, jak vysvětluje. A k tomu výklad o tom, co je to klubovna – s tím, že by mohli přispět na činnost klubu.

„V Praze nedávno v jedné klubovně udělali velkou chybu. Přišly tam dvě dámy, daly si kávu a oni jim to nechali zaplatit. A stálo je to 200 tisíc na pokutě, ty paní byly kontrolorky. I tady na Jihlavsku řádí úřady jako černá ruka, člověk nesmí udělat chybu. Piješ zadarmo jako můj host, peníze dáš potom jako příspěvek, dobrovolně samozřejmě,“ směje se.

Že to má svá úskalí, zjistila brzy. Jeden ze sousedů, podle místních podivín, se v úsobské klubovně opil a odešel bez placení. „A ve dveřích se mi opilecky vysmál – že přece nejsem hospoda a že nic platit nebude. S tím nic nenadělám, jen už ho sem nepustím.“

Sousedé, kteří do klubovny v Úsobí chodí, se stali členy spolku; jsou zapsáni v knize členů. Stejné je to po celé zemi. Klubovny pro členy ve vsích jsou zaměřeny právě na šipky, chovatelství drobného zvířectva, šachy a Dagmar Krylová už má v knize před sebou zapsán i spolek tanečníků.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Budou kňučet, budou ječet! Ale vy budete mučedníciZobrazit články