Svět se shodl na zásadní klimatické smlouvě

Protesty aktivistů proti změně klimatu bývají trochu legrační, pokud se jich sejde jen pár. Je-li jich ale 15 tisíc, jako v sobotu po poledni nedaleko Vítězného oblouku v Paříži, má to těžko sdělitelnou atmosféru. Zvuk bubnů, skandování „Jsme nezastavitelní“, volání po „klimatické spravedlnosti“; vzduchem poletuje obrovská nafukovací zeměkoule, dopadá na hlavy demonstrantů a znovu se vznáší do vzduchu. Tančí se a zpívá za nečinného přihlížení policie, která demonstraci sice zakázala (je výjimečný stav), ale nijak proti ní nezasahuje.

Dav nemá žádné jednotné poselství. Někteří ukazují šipkami na panorama mrakodrapů nedaleké obchodní čtvrti La Défense, kterou pokládají za jednu z příčin klimatických změn a centrum všeho zla vůbec. Jiní vyzývají politiky stále ještě jednající na pařížské klimatické konferenci, aby konečně představili nějaký výsledek a shodli se něm. Další by nejraději celou konferenci vystřelili na Měsíc a bránili změně klimatu zničením kapitalismu. Nikdo se ale s nikým nehádá, atmosféra je nadšená a přátelská.

O pár hodin je návrh finální smlouvy na světě; objevují se první reakce, většinou pochvalné. Ekologické organizace se nemohou shodnout: Greenpeace text v první reakci chválí, Friends of the Earth jej považují za hanbu. České nevládky se přou: Je to úspěch, nebo ne?

Na analýzu je zatím brzy, zdá se však, že relativně ano. Smlouva má omezit růst globální teploty na výrazně méně než dva stupně Celsia, pokud možno na méně než 1,5 stupně (dosud teplota vzrostla o stupeň). Vypadly sice emisní cíle pro rok 2050, text ovšem žádá, aby v druhé polovině století pohlcovaly rezervoáry uhlíku stejné množství emisí, jaké civilizace vypouští do ovzduší, tedy aby čisté emise byly nulové.

Každý to jistě může číst po svém: uhelný průmysl třeba tak, že bude dál spalovat uhlí v naději, že se vyvinou technologie pro zachycování uhlíku a jeho ukládání pod zem, nebo vysadí hodně lesů. Přesto je to pokrok, jehož přesné důsledky budeme v Respektu dále analyzovat.

A zpráva na závěr – smlouvu právě odsoudil „oteplovací skeptik“ Bjørn Lomborg, což svědčí o tom, že text vůbec nemusí být špatný.