Středoškoláci: Parlamentní listy jsou veřejnoprávní médium

Ačkoliv na nich žijí, pro značnou část studentů středních škol jsou sociální sítě značně nesrozumitelnou džunglí - stejně jako internetové vyhledavače a média vůbec. Podle čerstvého výzkumu Jednoho světa na školách (vzdělávací program společnosti Člověk v tísni) například polovina středoškoláků nedokáže rozeznat komerční sdělení od zpravodajského.

Souhrnný závěr z výzkumu, kterého se účastnilo přes tisíc teenagerů z gymnázií, středních odborných škol a učilišť, je jednoznačný: mediální gramotnost středoškoláků je nízká. Jen pětina z nich dokázala vyřešit správně víc než šedesát procent úloh.

Rozdíly mezi studenty různých typů škol jsou ovšem výrazné. Víc než 9 z maximálních 15 bodů (tedy víc než oněch 60 %) získalo v testu 36 % gymnazistů, 15 % lidí ze středních odborných škol a jen 6 % učňů. Testové otázky by přitom neměly být žádná věda, Člověk v tísni při jejich tvorbě vycházel ze základních znalostí a analytických dovedností, které jsou obsaženy ve státem daných rámcových vzdělávacích programech.

Například jen polovina středoškoláků odhalila, že text stažený z internetu - „… díky padesátitisícovému příspěvku Nadace ČEZ vysadili místní v Hulíně alej deseti lip a sto dvacet sazenic ptačího zobu…“ – psal nejspíš tiskový mluvčí ČEZ. Přitom je v horní části staženého obrázku jasně vidět „skupina ČEZ, pro média“. Víc než třetina studentů však autorství přisoudila novináři ze Zlínského deníku, další starostovi Hulína.

Stejně tak jen polovina studentů věděla, že zpravodajský příspěvek o Evropské unii na serveru Aktuálně.cz bude zřejmě podstatně důvěryhodnější než příspěvek na dezinformačním serveru Česko Aktuálně. A studenti gymnázií si tu opět vedli o dost lépe než žáci z učilišť (65 % správných odpovědí proti 41 %).

Studenti mají zmatek i v tom, která média jsou veřejnoprávní, která komerční a která dezinformační. Mnozí označili za veřejnoprávní média i komerční televize, rádia nebo weby. Dezinformační web Parlamentnilisty.cz považuje za veřejnoprávní médium (nebo neví, zda je, či není) 57 % studentů. Zajímavé přitom je, že u otázky, zda znají nějaké dezinformační weby, odpovědělo jen 30 % studentů kladně.  Pokud to už věděli, pak za dezinformační označili nejčastěji právě Parlamentní listy (následoval Aeronet a Sputnik).

Výzkum obsahoval nejen test, zjišťoval také postoje studentů. Většina z nich (zhruba tři čtvrtiny) je například kritická k vlastnictví médií politiky. Ukázalo se ale, že mediální gramotnost je klíčová i pro tvorbu postojů. Mediálně gramotnější studenti (s více body v testu) jsou zároveň nejkritičtější k vlastnictví médií politiky (podle 89 % jsou taková média méně důvěryhodná, v kategorii studentů s nejnižší mediální gramotností si to myslí jen 62 %).

Studenti s vyšší mírou mediální gramotnosti také výrazně častěji souhlasí s tvrzením, že „Nezávislá média jsou důležitá pro fungující demokracii“ (souhlasí 97 % z nich oproti 56 % z řad nejméně mediálně gramotných žáků).

Ředitel vzdělávacího programu Jeden svět na školách Karel Strachota zatím reakci ze strany škol na zveřejněný výzkum nezaregistroval. Nicméně předcházelo mu zjišťování postojů ředitelů škol a učitelů k mediálnímu vzdělávání a jakési osahávání terénu. Vypadla z něj jedna paradoxní věc - ačkoli většina ředitelů považuje mediální vzdělávání za důležité, většina dotázaných škol mu věnuje jen deset hodin za celé středoškolské studium.

Někteří učitelé se také obávají, že mediální vzdělávání je kontroverzní. Že je rodiče a veřejnost vůbec budou kritizovat za to, že dětem říkají, co si mají myslet - že jim „vymývají hlavy“. Zdá se tedy, že i na tomto poli už pracují dezinformace.