Starostové: Známe svoje chudé, chceme rozhodovat o dávkách

Starostové chtějí vypustit džina z lahve. Konkrétně plánují, že by obce mohly některým lidem zarazit výplatu sociálních dávek. „Starostové, kteří dobře znají lokální sociální prostředí, by měli mít možnost se k některým typům dávek vyjadřovat,“ řekl před pár dny na tiskové konferenci Starostů a nezávislých k volebnímu programu místopředseda hnutí a starosta Kolína Vít Rakušan. „Dobře víme, kdo dávky zneužívá a utrácí je místo pro potřeb svých dětí například za alkohol.“

Jenže nahradit jasná a pro všechny stejná pravidla, kterými se dnes při vyplácení dávek řídí úřady práce, volnou úvahou starosty či úředníků města, je hodně riskantní. Hrozí, že ten, kdo jim bude z nějakého důvodu protivný, skončí bez peněz. „Místo vlády práva budeme mít vládu starostenských úvah,“ reagoval vzápětí na Facebooku ředitel programů sociální integrace Člověka v tísni Jan Černý. „Pro urážku starostenské nohy nadosmrti zavříno… Jděte kandidovat do Ruska, když chcete mít ruský standard.“

Myslíme, že není potřebný

Volební program STAN zmiňuje sociální dávky hned dvakrát. Jednou v kapitole sociální politika: „Rozhodování o přiznání dávek se přesune na obce. Je mnohem větší šance, že rozhodnou se znalostí, zda dotyčný člověk či rodina jsou oprávněnými příjemci sociální pomoci.“

Podruhé pak v kapitole veřejná správa, kde je konkrétněji popsána představa, jak by obce chtěly do systému vstoupit. Nejdříve by o přiznání dávky „spolurozhodovaly“, žadatel by musel úřadu práce kromě jiných papírů nově předložit také „stanovisko obce“ - a to by mělo být „pro rozhodování klíčové“. Samosprávy prý umí nejlíp posoudit, zda je žadatel „potřebný“, či se pokouší „zneužít sociální systém“. Po přechodném období spolurozhodování pak může přejít agenda celá na obce.

Formulace v programu, jak varuje Jan Černý, skutečně zavání svévolí. Jak chtějí politici posuzovat, zda je někdo „potřebný“, nebo chce „zneužít sociální systém“? Navíc to navozuje dojem, že dávku dostane každý, kdo o ni požádá, když na to má žaludek. Jenže tak to rozhodně není. Třeba příspěvek na bydlení má hned několik omezení: žadatel musí donést doklad o tom, kolik za bydlení - nájem, plyn, elektřinu – skutečně zaplatil a částka má hned dva stropy. Stát doplácí jen to, co přesahuje třetinu příjmu rodiny, navíc jen do určité částky (třeba u čtyřčlenné rodiny v menším městě se předpokládá, že za bydlení dá nanejvýš 12 500 korun). Stejně striktní pravidla platí pro všechny dávky.

Starostové chtějí jednoduché pravidlo – tedy doložil, že splňuje podmínky – rozvolnit. Programem zmiňované klíčové „stanovisko obce“ by podle garanta části o veřejné správě, europoslance Stanislava Polčáka, znělo celkem vágně: „My si myslíme, že není osobou sociálně potřebnou a dávka mu nemá být přiznána.“ Co tím konkrétně myslí?

„Teď jsem od moravských starostů slyšel takový příklad, o zneužití pěstounských dávek. Děti žijí u matky, ale papírově je má sestra a bere na ně dávky,“ odpovídá Polčák. „Říkali, že to je rozšířený nešvar.“ Jenže pěstouni, ať už z rodiny nebo mimo ni, by se z podstaty věci měli snažit o co nejčastější kontakt dětí s biologickými rodiči. Z toho, že někdo viděl děti u jejich matky, se ještě nedá vyvozovat zneužívání. Jak by ho chtěli Polčákem zmiňovaní starostové dokázat?

„Jdete do velkého detailu,“ váhá Polčák a pak nastiňuje, že by vlastně ani nic dokazovat nemuseli - jen by dali stanovisko, že podle jejich názoru nemá být dávka přiznána, protože si myslí, že děti nežijí u pěstounky, ale u matky. Teta, která by vinou toho o dávku přišla, by se pak podle něj měla bránit: starosta nemá pravdu, ať své tvrzení dokáže. Věc by se zřejmě dostala k soudu a pro rodinu by to mělo fatální existenční následky. I kdyby o dávky nakonec nepřišla, až do jeho rozhodnutí by musela přežít bez nich.

Taková vzorná rodina

Také místopředseda STAN a starosta Kolína Vít Rakušan má konkrétní kauzu, do které by chtěl vstoupit. Podle novely zákona o hmotné nouzi, která platí od letošního června, se část příspěvku na živobytí (jeho průměrná výše je 4 150 korun a závislých je na něm víc než tři sta tisíc lidí, z toho asi šedesát tisíc osamělých seniorů) vyplácí ve stravenkách. Na kolínskou radnici ale přišla paní, která se stará o manžela-invalidu s tím, jak jí stravenky komplikují život, především proto, že se za ně nedá nakupovat všude.

„Je to vzorná rodina, tak proč by měla místo peněz dostávat stravenky?“ říká Rakušan. Oslovil prý úřad práce, ale ten opáčil: Nedá se nic dělat, jednou je tu zákon a platí pro všechny. Rakušan by rád měl ze zákona tu moc prosadit svým stanoviskem, aby úřad této dvojici platil hotově. Jinak ale fakt, že 35 až 65 procent příspěvku na živobytí je ve stravenkách, vítá. Dokonce by ještě přitvrdil.

Těm, kteří děti neposílají do školy, pijí, hrají automaty, dokonce těm, kdo nejsou dost aktivní – „nepodílí se na veřejně prospěšných pracích, nesnaží se zajistit si jiné bydlení než na ubytovně, nesnaží se posunout dál“ – by ji vyplácel ve stravenkách celou, případně snížil nebo vzal. Jenže tím se situace dětí přece ještě zhorší. „Tohle je jen základní koncept,“ vyhýbá se Rakušan přímé odpovědi. „Dávka nemůže být nároková v tom smyslu, že i ten, kdo ji zneužívá, má nárok na její výplatu.“

Starosta uznává, že přeskočit od splnění jasných zákonných podmínek ke „stanovisku obce“ vnáší do rozhodování značnou míru subjektivity. Jak může vědět, že podobně vzorných rodin jako zmíněná paní, která se stará o manžela invalidu, nejsou v Kolíně stovky? A proč zrovna jedna z nich, která zašla na radnici, by měla mít výhodu? A obráceně: kdo budou ti, kteří mají jít z kola ven, protože dávku „zneužívají“? Co když to budou především ti, kdo jsou radnici nesympatičtí? Rakušan opět uznává, že šikana hrozí. Ale trvá na tom, že současný systém není v pořádku, protože „dávky pobírají i lidé, kteří by je ze selské logiky brát neměli“.

I volební lídr starostů, poslanec Jan Farský, uvádí příklad ze Semil, kde léta starostoval. Obec svých zhruba šest stovek bytů najímá za 53 korun na metr čtvereční, soukromník chce za srovnatelné byty nájem tři až čtyřikrát vyšší. Doplatek či příspěvek na bydlení pak stojí stát logicky víc než v bytech obecních. Farský míní, že pokud by si nájemník platil bydlení ze svého, je jeho výška jen věcí majitele domu a nájemníka. Když ale žádá o dávku, jde o „krádež“ státních peněz „za bílého dne“. Jenže co s tím? Uložit soukromníkovi, aby snížil nájem? Vyplácet i lidem, kteří platí víc, jen tolik, kolik dostávají sousedé v obecních bytech? „Nedokážu to v detailu popsat,“ přiznává Farský.

Podle Jana Černého si starostové zahrávají s ohněm. „Přestane fungovat vláda práva,“ říká a zmiňuje známé příklady, kdy starostové obyvatele šikanovali. Třeba někdejší primátorka Chomutova Ivana Řápková zavedla praxi, že exekutoři odebírali lidem peníze rovnou na přepážce při výplatě dávek. Nebo severočeská města, která vyhláškou zakázala lidem sedět jinde než na lavičkách a Ústavní soud jim nedávno uložil, aby je zrušily. „Věřím, že Farský nebo Rakušan dokáží město řídit dobře,“ říká Černý. „Ale nejsou sami, co když někde vyhraje obecní volby strana Tomia Okamury?“

Každopádně řada potenciálních voličů STAN může cítit neklid. Už i tohle proevropské a liberální uskupení tahá z klobouku – jako před ním hejtman Jiří Čunek, zmíněná Ivana Řápková, prezident Miloš Zeman či šéf ANO Andrej Babiš – tak populistické téma, jako je „zneužívání“ chudinských dávek?