Šest tipů, jak se stát empatickým

V aktuálním Respektu 15/2018 se zevrubně věnujeme tématu empatie, schopnosti lidské psychiky vcítit se do perspektivy druhého člověka. Mezi mysliteli, kteří přísahají na její potenciál změnit svět k lepšímu, vyniká populární australský filozof Roman Krznaric. Ke  studiu empatie ho prý přivedlo dětské trauma z matčiny smrti. Bylo mu deset let, když zemřela na rakovinu prsu. „Uvědomil jsem si, že mě žene nevědomá touha uzdravit mé empatické já, které jsem jako dítě ztratil,“ napsal filozof nedávno v britském deníku Guardian.

A v mezinárodním bestselleru Empathy: Why it Matters and How to get it (Empatie: proč na ní záleží a jak jí získat) pak představuje výsledky mnoha rozhovorů a badání, která na toto téma podstoupil. Výsledkem je šestibodový manuál, kterým svou vnímavou část může podpořit každý, kdo má chuť. Pro zájemce umění empatie krátce představíme šest zvyků vysoce empatických lidí:

1. Přepněte na váš empatický mozek: Od moderny ve filozofii a vědě dominoval názor, že člověk je od přírody stvoření vysoce sobecké a upřednostňuje vlastní zájem. Posledních dvacet let neurologických výzkumů to ovšem uvádí na pravou míru. Tendenci k maximalizaci vlastního prospěchu u homo sapiens (a řady dalších živočišných druhů) doplňuje stejně vlivná genetická výbava, která nás vede k altruismu. A empatie je jejím základním pracovním nástrojem. Náš mozek je od narození vybaven „empatickým okruhem“, což je dobré si uvědomit. O druhé nepečujeme přírodě navzdory, naopak – naplňujeme tak evoluční záměr, protože společenství se složitou sociální organizací, jako je lidstvo, zkrátka spolupráci potřebujeme ke zdárnému fungování.

2. Představte si perspektivu druhého: Staré indiánské přísloví říká: „Nikdy nesuď druhého člověka, dokud jsi dva měsíce nechodil v jeho mokasínech.“ Nemusíme si je reálně obouvat, stačí se na chvíli zastavit a představit si, jak asi nějaká situace vypadá z pozice druhého člověka; vzít v úvahu jeho postavení, zkušenosti, životní příběh. Výbavu pro takové fantazírování máme (viz bod 1) a čím častěji ho budeme provozovat, tím víc se stane samozřejmou součástí našeho uvažování o světě.

3. Vyhledávejte dobrodružství a nové zkušenosti: Vypadá to docela sobecky, ale Krznaric si myslí opak. Čím víc jiných kultur a zvyků poznáme, čím častěji zažijeme, že lidé z různých koutů světa se mohou na život dívat docela jinak - a tím menší bude naše tendence si myslet, že naše pravda je univerzálně platná. Prostor pro pochopení se nejlépe otvírá přímou zkušeností, když dobré úmysly nestačí.

4. Pěstujte umění konverzace: Jednoduché, ale platné. Čím víc mluvíme s lidmi s odlišným pohledem na svět, tím vyšší jsou naše šance jejich pohledu porozumět. Pohled zdálky vede k posuzování, dialog k pochopení. Neznamená to cizí názory přijímat za své, ale uvědomit si, že stejně jako ty naše vyrůstají z celkem pochopitelných vlivů.

5. Cestujte v houpacím křesle: Umění, literatura, sociální média – to vše podle australského filozofa rozšiřuje náš pohled na svět směrem k větší empatii. Zájem je zkrátka jejím prvním předpokladem. Ano, tenhle bod nám může připadat trochu banální a zjednodušující: v poslední době se ukazuje, že sociální sítě sice mají potenciál vzájemné porozumění posilovat, ale stejně tak (nebo možná i víc) slouží k utvrzování primitivních tribalistických tendencí. Nicméně mějme s Krznaricem trochu empatie – jeho kniha vyšla před dvěma a půl lety a svět se rychle mění.

6. Inspirujte empatickou revoluci: A nebyl by to autor mezinárodního bestselleru, kdyby nehlásal přesvědčení, že svět se dá radikálně, od základu změnit. Šiřme empatii, konejme dobro, přesvědčujme své okolí. Máme  na to, abychom naše mozky, které jsme po staletí považovali za chladnokrevné sobecké kalkulačky, posílili v přirozených empatických tendencích a učinili tak vnímavou vzájemnost novou normou života na modré planetě. I když to tak zrovna teď moc nevypadá.