Půdu ničí velké podniky, které hospodaří na pronajatých polích

„Role státu je při kontrole eroze půdy zatím nedostatečná,“ říká předseda Asociace soukromého zemědělství Josef Stehlík v rozhovoru, jehož tématem je také dotační politika a rozdíly mezi tím, jak hospodaří malí a velcí zemědělci.

Budete žádat o dotaci na sucho?

Žádost už jsem podal, týká se sucha v loňském roce, podávaly se do konce června a teď je zpracovává ministerstvo zemědělství a Státní zemědělský intervenční fond. Jsem na Berounsku, tedy v oblasti, která byla loni podle Mendelovy univerzity a hydrometeorologického ústavu suchem poškozená.

Jak se sucho podepsalo na vašem hospodaření?

Loni ovlivnilo hlavně výnosy obilí, úroda byla kolem 30 až 50 procent. Nepršelo od půlky května do žní, obilí nedozrálo, zaschlo. Letos je situace jiná, v květnu a červnu pršelo, sucho se proto fatálně neprojevilo na obilí nebo řepce, jejich úroda je průměrná. Ale horko bez deště od poloviny července se projeví na kukuřici a hlavně na druhé seči trav. Druhé seče vůbec nebudou a také první byly nižší, nebude dost krmení pro dobytek. Už teď se balík sena prodává třikrát dráž než v minulých letech, za nějakých patnáct set až dva tisíce korun.  A dá se čekat, že sena bude málo.

Co budou bez krmení dělat ti, kdo mají krávy?

Kdo bude moci, sníží stavy nebo bude krmit míň.

Jak jde hrozba sucha dohromady s tím, že některé dotace jdou podmíněné intenzivním hospodařením – tedy dostane je jen ten, kdo má hodně krav na hektar?

Na to jsou dva pohledy. Jeden razí Agrární komora a velcí podnikatelé, ti prosazují velké zatížení dobytkem.  My naopak zastáváme názor, že stav dobytka musí odpovídat místu, být takový, aby i v klimaticky nepříznivém období bylo zvířata čím živit.

Není pak tahle dotační politika, která žene chovatele dobytka do pasti, krátkozraká?

Je. Pravidlo, že tisíc korun na hektar navíc za hospodaření v nepříznivých oblastech dostane jen ten, kdo má víc krav na hektar, než je státem stanovené minimum, platí teprve od letošního roku. Zemědělci budou muset buď nakoupit drahé krmení, nebo nechat dobytek strádat hladem, nebo jeho stavy omezit. Když ovšem stavy omezí, přijdou o tu tisícikorunu na hektar navíc, a to není malá částka.

Ředitel Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd Martin Pivokonský předestřel v médiích dramatický obrázek, jak sucho a intenzivní hospodaření otravuje vodu. Aby zemědělci dosáhli i v suchu požadované produkce, musí plodiny víc hnojit. A protože půda už je tak ochuzená, že neudrží živiny, stříkají hnojivo přímo na listy. S přívalovým deštěm pak hnojivo doputuje do vodní nádrže, ve které je vinou sucha málo vody, a proto je to, co déšť spláchl, hodně koncentrované. Jak to vidíte vy?

Neřekl bych, že se podstatně víc hnojí, když je méně srážek. Možná někdo přihodí metrák, ale myslím, že to není nějak zásadní. Ale souhlasím, že když je málo vody, dusíkaté látky jsou v ní koncentrovanější. A přívalové deště znamenají víc eroze půdy a spolu s tím i větší splach do vodotečí.

Ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) zvažuje, že by ochrana půdy a vody byla zakotvená přímo v ústavě. Argumentuje tím, že půda je ve špatném stavu, až na devadesáti procentech z ní se voda špatně vsakuje a půda je ohrožena právě erozí. Je to dobrý nápad?

Pro mě je zatím otázkou, co se ústavní ochranou půdy myslí. Pokud by to zároveň znamenalo nějak omezit možnost půdu kupovat a prodávat, tak je to špatně. Pokud to má znamenat, že si půda zaslouží větší ochranu, pak to vítám. Kdo hospodaří tak, že půdu ničí, měl by být jejímu vlastníkovi odpovědný za její znehodnocení - a vlastník by měl mít možnost po něm vyžadovat náhradu. A také stát by se měl zapojit do trestání těch, kdo hospodaří tak, že půdu ničí.

Kdo ji ničí?

Jde především o větší podniky, které hospodaří na pronajaté půdě. Podle dat Mendelovy univerzity jsou naopak nejšetrnější drobnější zemědělci, kteří hospodaří na vlastní půdě.

Co se dá dělat proti erozi?

Základ je zmenšit odtokovou stranu pozemku, zkrátit svah, mírný dlouhý svah předělit. A když sejete plodiny náchylné k erozi, třeba kukuřici, měly byste je sít do krycí plodiny, která půdu chrání před rizikem eroze. Na osvícených farmách to dělají.

A jak by se měl zapojit stát?

Role státu je zatím nedostatečná. Například ne stejné dotace má nárok ten, kdo hospodaří správně, i ten, kdo se o půdu nestará. Stát schvaluje zásady správné zemědělské praxe, a může přitvrdit, pokud jde o erozi. Jistá snaha je sice patrná, stát se erozi snaží monitorovat, Státnímu pozemkovému úřadu ji může každý nahlásit, odborníci na místě posoudí, proč k erozi došlo, zda se opakuje a hospodáři pak stát může nařídit, co má udělat, omezit ho ve způsobu hospodaření.

A skutečně to stát dělá?

Mnohem méně důsledně, než by bylo třeba. Na ministerstvu životního prostředí už rok leží v šuplíku protierozní vyhláška. Je hotová, ale kvůli lobbingu velkých firem zatím nebyla přijata. Je to škoda, protože s její pomocí by stát mohl mnohem účelněji stíhat ty, kteří erozi zapříčiňují. Ale rezignoval na to.