Případ odvezeného novorozence: soudci mohou mít odlišné názory

Před pěti lety v únoru porodila V. K. syna doma. Nešlo přitom o plánovaný domácí porod, ale o nečekanou situaci. Matka ji zvládla s pomocí otce a teprve pak zavolali lékaře. Nevěděli si totiž rady s pupeční šňůrou a zároveň chtěli mít jistotu, že dítě je v pořádku. Lékař záchranné služby je sice uklidnil, že dítě je v pořádku, ale zároveň chtěl, aby hned odjelo sanitkou do nemocnice. Matka to viděla jinak, chtěla si odpočinout a do ordinace vyrazit až ráno. Lékař však trval na okamžitém převozu.

Na to, co následovalo, vzpomíná V. K. jen nerada. V pořadu Pološero  si před dvěma roky postěžovala, že krásný okamžik zrození se vinou lékařů změnil v černou můru. Lékař se totiž rozhodl, že prosadí svou. Přivolal policii, matce pohrozil, že když nepojede ona, odvezou jen dítě, a ve spěchu všichni vyrazili do mrazivé noci. Do nemocnice dítě dojelo podchlazené a lékaři ho museli dát do inkubátoru. Matka si myslí, že na vině je překotná cesta v chladné sanitce.

Zážitek to pro ni byl tak mezní a nepříjemný, že se rozhodla, že to tak nenechá. Obrátila se na Ligu lidských práv a s její pomocí pak na brněnský krajský soud. Soudce Michal Ryška dal matce zapravdu a uložil záchranné službě, aby se omluvila a matce i dítěti vyplatila každému padesát tisíc korun odškodné. Záchranná služba se však odvolala, Vrchní soud v Olomouci zrušil rozsudek krajského soudce Ryšky - a když rozhodl znovu stejně, Vrchní soud mu případ odebral a předal ho jinému soudci. V. K. se obrátila na Ústavní soud a ten jí tento týden vyhověl – pro změnu soudce nebyl důvod.

Odlišné hodnoty

Trojčlenný senát Ústavního soudu (předseda Radovan Suchánek, zpravodaj Vojtěch Šimíček a soudce Jiří Zemánek) se sice nezabýval podstatou sporu, tedy zda měli lékaři právo odvézt zdravé novorozeně proti vůli jeho matky, protože spor zatím není uzavřen a bude se jím znovu zabývat krajský soud. Přesto stojí jeho nález za pozornost. Zdůraznil totiž, že je správné, když soudci mají různé názory na výklad zákona a vyznávají odlišné hodnoty.

Soudce brněnského krajského soudu Ryška uložil záchranné službě, aby se omluvila slovy: „Vážená paní, naši zaměstnanci přivolaní k ošetření novorozence po Vašem porodu dne 28. 2. 2010 hrubým způsobem zasáhli do Vašich rodičovských a osobnostních práv, zejména tím, že Vás bez Vašeho souhlasu přinutili za pomoci přivolané policie k převozu Vašeho zdravého dítěte do porodnice. Za tento necitlivý zásah se Vám hluboce omlouváme.“ Zároveň měla zaplatit matce i dítěti za nemajetkovou újmu.

Vycházel přitom z úvahy, že zákon o zdraví lidu sice dává zdravotníkům možnost převzít dítě do své péče proti vůli jeho rodičů, ale jen v případě, že jde o záchranu jeho života či zdraví. A vzhledem k tomu, že dítě se lékaři jevilo doma jako zdravé a po násilném převozu se tohle potvrdilo i v nemocnici, nešlo o záchranu, ale o zvůli a svévoli.

Vrchní soud v Olomouci ale zákon vyložil jinak. Podle jeho názoru lékaři mohou vzít dítě rodičům vlastně kdykoliv - „excesem“ není ani nesprávná úvaha lékaře učiněná ve prospěch nezletilého pacienta, pokud by se nezbytnost okamžitého vyšetření novorozence a jeho převoz do nemocnice posléze ukázaly jako nepotřebné k záchraně jeho života či zdraví.

Hypotetická obava

Ryška se ale držel svého názoru i při druhém rozhodování, když se mu kauza vrátila od vrchního soudu, a vynesl stejný verdikt. Vrchní soud chtěl, aby mu byl proto případ odňat a svěřen někomu jinému. Právě k tomu se teď vyjadřovali Ústavní soudci. Shrnuli, že Ryškova úvaha je založena na myšlence, že „v demokratickém právním státě založeném na úctě k právům a svobodám člověka je nemyslitelné, aby docházelo k nedobrovolným transportům zdravých lidí nejevících poruchy zdraví“.

Nelze proto ospravedlnit nucený transport zdravého dítěte jen kvůli „prověření hypotetické obavy, která se navíc nepotvrdila“. Úvaha vrchního soudu naopak stála na tom, že lékaři to s námi z podstaty své profese myslí dobře, proto ani násilím vynucená „nesprávná úvaha lékaře“ nemůže být porušením zákona.

Až potud je podle ústavních soudců vše v pořádku, oba výklady zákona jsou přípustné. Co ale přípustné není, je fakt, že vrchní soud si chtěl vynutit, aby krajský soudce Ryška přejal jeho „hodnoty“ - a když tak neučinil, měl být mu případ odňat. „K nařízení změny soudce by nemělo docházet jen proto, že zastává odlišné právní názory, přístupy a případně i hodnoty,“ míní ústavní soudci. „Bylo by velkou chybou, pokud by se soudy snažily mocensky vytlačit některé názory, které jsou zcela legitimní.“

Koneckonců ústavní soudci šli v tomhle příkladem. S nálezem se ztotožňují jenom dva z nich, třetí, Radovan Suchánek, se naopak ztotožnil s uvažováním vrchního soudu. „Ústavní soud otevřel prostor pro extrémní ultraliberální stanovisko absolutizující vůli rodiče v rozhodování o potřebách svého dítěte a bezohledné k osudům bezbranných dětí,“ píše Suchánek ve svém oponentním stanovisku. „Za jejich život a zdraví má ovšem v posledku odpovědnost stát - když už ji nelze v dostatečné míře nalézt u jejich matky či otce – a musí je proto chránit i před jejich rodiči.“