Přibývá žen, které chtějí zplodit dítě bez partnera, říká zakladatel největší spermobanky

Trochu to připomíná internetovou seznamku pro ženy. S tím rozdílem, že muže svých snů vložíte do košíku, zaplatíte kreditní kartou a jeho sperma vám do 24 hodin přiveze kurýr až domů. Dánský podnikatel Ole Schou ze své firmy Cryos International za 25 let vybudoval největší spermobanku na světě. A v posledních letech ve své branži vidí jednoznačný fenomén – mezi klienty přibývá žen, které chtějí zplodit a vychovávat dítě bez partnera. „Vidím tsunami vzdělaných, dobře situovaných single žen,“ říká Ole Schou v rozhovoru, který pro Respekt poskytl po telefonu ze svého sídla v dánském Aarhusu.

Jak jste vůbec přišel na to, že založíte spermobanku?

Bylo to v roce 1981 a ještě jsem studoval na ekonomické škole. Žil jsem spokojeným studentským životem, měl jsem motorku, provozoval jsem extrémní sporty. A jednou v noci jsem se probudil ze snu, ve kterém se mi zdálo o zmrazeném spermatu. Byl to trochu divný sen, ale nemohl jsem to pustit z hlavy. V knihovně jsem se zeptal paní na přepážce, jestli existuje nějaká literatura o zmrazeném spermatu. Knihovnice mi přinesla seznam vědeckých prací. Některé jsem si objednal a zcela mě to téma pohltilo. Příští tři roky jsem zasvětil pouze studiu spermatu: sháněl jsem veškerou dostupnou literaturu, měl jsem doma mikroskop, pod kterým jsem zkoumal své vlastní spermie. Jezdil jsem na motorce do místní nemocniční lékárny pro pomůcky, aby spermie byly schopné přežít. Když jsem měl mrazák plný spermatu, vozil jsem ho k rodičům do jejich mrazáku. Nebyli zrovna nadšení, když jsem jim řekl, že s tím dělám různé experimenty, asi si mysleli, že jsem se zbláznil.

A co na to říkala vaše tehdejší přítelkyně nebo přátelé?

Nikomu jsem to neřekl. Bál jsem se, že by jim to přišlo divné, a současně jsem to považoval trochu za obchodní tajemství. Měl jsem pocit, že by z toho jednou mohlo být něco velkého.

Jak se z nápadu stala největší spermobanka na světě?

To přišlo později. Výsledkem studia byl čtyřsetstránkový obchodní plán. Polovina byla vědecká, polovina ekonomická. Začal jsem v malé místnosti o devíti metrech čtverečních, byl jsem jediným zaměstnancem. První dárce jsem sháněl na ulici. Obcházel jsem po městě a ptal se lidí: „Nechcete se stát dárcem spermatu?“ Bylo to primitivní, ale díky tříletému studiu už jsem o spermatu něco věděl. Zaměstnal jsem technika, který přes den pracoval v nemocnici. Večer ke mně přicházeli dárci a tenhle člověk jejich sperma zpracovával. Pak jsem narazil na první nemocnici, která měla problémy získat sperma od běžných dárců. Ta klinika se jmenovala Malá mořská víla podle pohádky od Andersena. Dali jsme si schůzku a oni ode mě začali objednávat sperma. To byl začátek, protože jsme mohli zvýšit objemy. Po týdnu zaznamenali tři těhotenství, pak pět, a tak se začala šířit zpráva, že mám kvalitní materiál. Profesoři a lékaři z jiných nemocnic mi volali, že by chtěli také. Zjistil jsem, že trh se spermatem je mizerně organizovaný a kvalita je špatná. Dnes dodáváme sperma do osmdesáti zemí a začínáme se zajímat o produkci vajíček.

Když jste začínali, vašimi hlavními klienty byly páry, které nemohly mít děti. Dnes ale přibývá single žen, které chtějí mít děti…

Přesně tak. Na začátku to byly pouze heterosexuální bezdětné páry. Na samostatnou ženu jsme narazili málokdy. Před patnácti lety začalo chodit více lesbických párů. A dnes zažíváme tsunami starších, vzdělaných, dobře situovaných single žen, které se zaměřily na kariéru a na reprodukci začaly myslet až později v životě. Jejich biologické hodiny tikají, jsou pod tlakem, aby něco udělaly - nejlépe ihned. Ale také jsou vybíravé. Lékařka, právnička nebo novinářka nechce mít dítě s prvním člověkem, kterého potká. Je to velké mezinárodní téma – tahle generace žen, která se zrodila v našem industrializovaném světě. Švédsko povolilo umělé oplodnění single žen - a pokud vím, vás v Česku se o tom uvažuje také.

Říkáte, že tyto ženy jsou „velmi náročné“. Máte v databázi oblíbené dárce, které každá žena či bezdětný pár chce?

My vidíme tři základní skupiny. Heterosexuální partneři, kteří nemohou mít dítě, upřednostňují anonymního dárce. Chtějí o něm vědět co možná nejméně. Je to logické, chtějí založit rodinu. A čím více se muž ztotožní s představou, že je otcem, tím více bude rodina držet pohromadě. U lesbických párů je to podobné, ale někdy chtějí vědět základní informace o dárci pro případ, až se dítě začne ptát, kdo je jeho otcem. Single ženy naopak častěji využívají dárce s rozšířeným profilem. Ti mají na svém profilu třeba deset stran informací o své osobě, o svém životě, obsahují i jejich fotografie, hlasové záznamy, ukázky rukopisu, psychologický profil… Připomíná to trochu internetovou seznamku. Jen se jedná o dárce. Žena přijde na naši stránku, vybere si dárce, dá ho do košíku, zaplatí kreditní kartou, ampulku se spermatem jí přiveze kurýr za 24 hodin až domů, kde pak sama provede oplodnění.

Vozíte sperma i do Česka?

Ano. Dovážíme do celé Evropy.

Co žena musí po obdržení zásilky udělat?

Máme u ní manuál, jak provést oplodnění. Najdete ho ale i na našem webu.

A jsou tedy někteří dárci oblíbenější než jiní?

To jsme samozřejmě zjišťovali. Zajímavé je, že ti nejprodávanější za úspěch nevděčí úžasnému fyzickému vzhledu, ale tomu, že mají lépe sestavenou prezentaci. Jejich rozšířený profil je opravdovější, hlubší, autentičtější.

Můžete uvést příklad?

Vybavuji si jednoho, jmenuje se Teo. Prodával se velmi dobře, ačkoli nebyl mimořádně fyzicky přitažlivý. Ale měl úspěch díky způsobu, jakým sám sebe popsal. Ženy přitahoval. Je to podobné, jako když se hlásíte do nové práce. Když se budou o jedno místo ucházet dva lidé a jeden napíše pouze své jméno a zkušenosti, zatímco druhý popíše, proč ho ta pozice fascinuje, bude mít větší šanci, že si ho zaměstnavatel vybere. A je velice individuální, kolik citu a fantazie lidé do svých prezentací vloží. Paradoxní je, že ty nejlepší profily neobsahují jen dobré věci, ale i slabiny. Je to jako v životě. Žena jde na rande s mužem, který dobře vypadá, ale sex má leckdy s jiným, který třeba vůbec atraktivní není. Je to mystérium. Ale ženy samy přesně nevědí, jak si vybírají partnery v normálním životě.

Jaká je motivace dárců? Peníze?

Dělali jsme i na to výzkumy. Někteří zatrhli, že sperma darují proto, aby vydělali peníze a také aby pomohli jiným lidem. Jiní, aby získali zdarma lékařské vyšetření. Jiní chtějí rozšířit do světa své geny. V dotazníku v roce 2012 jsme zkoumali, co z těch motivů je nejdůležitější-  a zjistili jsme, že finanční kompenzace není to hlavní. Jednorázová odměna činí zhruba 250 dánských korun za dávku a vyšlo nám, že pokud bychom odměnu zvedli, dárců by výrazně nepřibylo. Navíc 47 procent dárců spermatu byli také dárci krve, což dokazuje, že tam hraje roli altruismus.

Může laik poznat, jestli má kvalitní sperma?

Ne. Musíte mít mikroskop a někoho, kdo tomu rozumí.

Jaké je věkové rozmezí dárců?

Osmnáct až čtyřicet pět let.

Kolik spermatu máte v bance teď?

Asi sto padesát tisíc ampulek a jedna ampulka je půl mililitru. Takže aspoň 75 litrů.

A kolik dárců?

Asi 500 aktivních v databázi, další jsou v procesu výběru. Ten trvá asi rok.

Víte, kolik dětí je na světě díky vašim službám?

Máme asi 30 tisíc registrovaných těhotenství, ale skutečné číslo bude mnohem vyšší. Tak asi 50 tisíc.

Jak se dánská společnost dívá na vaši práci? Nevede se třeba debata, zda tento způsob reprodukce, kdy se single ženy samy oplodní z ampulky objednané na internetu, nepřipomíná tak trochu temnou budoucnost třeba jako z Huxleyho knihy Krásný nový svět?

Za těch třicet let se toho řeklo hodně, ale postupně to slábne. Právě teď byla v médiích diskuse, že loni se v Dánsku narodilo 578 dětí single ženám. To je jedno procento porodů. Debata se vyvíjí, postupně se měnily zákony, mluvilo se o tom, jestli mohou mít děti lesbické páry. Situace se postupně liberalizovala. Země potřebuje děti. Dnes zřídka potkáte člověka, který by nesouhlasil s našimi službami. Mluví se také o tom, jestli mají být dárci anonymní nebo registrovaní. Obecně se dá říci, že jsme jako společnost došli k tomu, že je lepší nabízet tyhle služby u nás doma, než aby za nimi lidé jezdili za hranice nebo si je obstarávali na černém trhu.

Ženy si mohou objednat sperma a stát se matkami. Co mají dělat single muži?

To je velká otázka. Mohou se třeba víc věnovat koníčkům. Nebo sportu. Neb o dárcovství spermatu (smích). Já opravdu nevím. Struktura společnosti se mění. Tradiční rodina už neexistuje. Nedávno jsem četl v novinách, že v Dánsku existuje 27 druhů rodiny. Tradiční rodina, kdy muž a žena jsou manželi, žijí spolu a mají děti, je vzácná. Nejčastějším typem jsou rozvedení. Mladí lidé se dnes nechtějí ženit, někdy mají děti, ale nežijí spolu. Vztahy se mění. Zákony a vše ostatní se tomu musí přizpůsobit. Dánsko je v tom asi dost napřed, rychle jsme přijali věci jako registrované partnerství. Hlavní je, že umělé oplodnění je výhodné i pro děti; že se jim pak daří dobře.

Ole Schou (62) Navštěvoval Steinerovu školu. Studoval archeologii a poté marketing. Po studiích se věnoval budování spermobanky. Jeho firma Cryos International je největší komerční spermobankou na světě. Je rozvedený a má jednoho syna.