Prázdniny u babičky aneb Jak vychovávali děti lovci a sběrači

Příliš mnoho péče, převzdělané matky a otcové, kteří přečetli všechny knihy o výchově a svým dětem plánují čas na minuty. Možná nejstručnější definice problémů aktuálního rodičovství. Že z té přílišné péče občas paradoxně vzejde bezhraniční dítě, tedy bytost, která neuznává jakákoli pravidla kromě svých aktuálních potřeb, je možná ne až tak paradoxní důsledek. Stačí se posadit na hodinu do parku, nebo teď o prázdninách prakticky kamkoli, kde je víc lidí, a za pár minut vidíte nějaký hezký exemplář „helikoptérového“ rodiče, který stínuje pohyb svého dítěte metr po metru v představě, že praktikuje z knih vyčtenou „moderní“ výchovu.

Peter Gray, profesor psychologie a guru svobodného vzdělávání, už před několika desetiletími formuloval několik pravidel, která odvodil od způsobu, jak vychovávali své děti předzemědělské společnosti lovců a sběračů. Budou vám nejspíš v něčem povědomé.

Ideální je, kdy je dětská skupina věkově hodně různorodá, protože děti se vlastně nejvíc naučí od sebe navzájem. A různě staré děti se toho od sebe mohou naučit víc. Dospělí to většinou komplikují, protože mají pocit, že všechno vědí lépe: často kvůli tomu nenechají děti objevovat věci po svém a tím je otráví. Takže je lepší, když se o to, co děti dělají, moc nestarají.

Možná ještě důležitější je, aby měly děti dostatek volného času. Nejlepší je čas neomezený, bezhraniční v řádu dnů a týdnů, kdy na začátku netušíte, co vás čeká, a možná se den dva i dost nudíte. V dětské partě je pak důležité, aby se nikdo nebál říkat věci nahlas před ostatními, a mohl tak spolurozhodovat o tom co, kdy a kde se bude dělat.

No a konečně Peter Gray poznamenává, že je důležitý přístup k dobově obvyklým technologiím, což v jeho pojetí zahrnuje prakticky cokoli od kamenné sekerky po tablet. A hodí se dospělý dostupný na zavolání v případě nějaké nehody nebo příliš vyhroceného sporu.

Připomíná vám to něco? Mně typické „prázdniny u babičky“. Různorodá skupina bratranců, sestřenic a kámošů od vedle má před sebou dva tři týdny na dvorku se slepicemi, špalkem, sekerkou, rybízem a senem, wi-fi bídná a nic konkrétního a uchopitelného před sebou. Přesto to bývají ty nejlepší prázdniny. Protože v té partě nakonec vždycky vymyslíte něco dobrodružného, co bude jen vaše a dospělí do toho nebudou mluvit.

Důvod je jasný, babička totiž spontánně dodržuje vzdělávací technologii lovců a sběračů. Stará se o jídlo a rozbitá kolena, případně půjčí měchačku, provázek a síto k záhadné činnosti, která probíhá bez jejího vědomí ve stodole. Víc ji nezajímá.

Máte-li takovou babičku, ochraňujte ji jako oko v hlavě, máloco prospěje vašim dětem víc než měsíc, kdy se o ně nestaráte. Ale pozor, i dnešní babičky mívají tendenci doplňovat si vzdělání. Takže pokud si vaše matka vzala u vás v knihovně nějakou publikaci o výchově, bez milosti ji polijte kafem a hoďte pod postel nebo do kamen. Byť by to byl sám velký Peter Gray.

Autor je spolupracovníkem Informačního centra o vzdělávání EDUin