Pane učiteli bylo to nejhezčí oslovení

Dlouholetý předseda Starostů a nezávislých (STAN) Petr Gazdík ohlásil, že v čele strany předčasně skončí. Mandát mu sice vyprší až za dva roky, ale právě v roce 2020 se konají krajské volby - a Gazdík říká, že chce před těmito velmi důležitými volbami poskytnout svému nástupci dost času, aby se etabloval na politické scéně. „Průzkumy ukazují, že voliči hledají silnější strany,“ řekl Gazdík. „A my se musíme vynasnažit, abychom mezi ně patřili. K tomu potřebujeme novou energii a nový elán.“
Původním povoláním učitel a později starosta vesničky Suchá Loz se do vysoké politiky vyšvihl díky kritice takzvaného rozpočtového určení daní, konkrétně toho, že na malé obce zbývá v porovnání s velkými městy málo. A právě školství se chce současný poslanec a školský radní Zlínského kraje dál věnovat. Koketuje i s myšlenkou, že se může vrátit jako učitel do základní školy v Bánově.

Ohlásil jste odchod z čela Starostů. A zároveň jste se nechal slyšet, že chcete spolu s Jiřím Drahošem a Mikulášem Bekem sepsat reformu a vizi českého školství. Proč vlastně?

Systému školství chybí kontinuita. Průměrný ministr vydržel 21 měsíců a nic se pořádně nedotáhlo. I když vymyslíte geniální školskou reformu, její výsledky uvidíte třeba u středních škol nejdřív za pět let, na prvních absolventech. Je třeba přijít s konceptem, projednat ho s politickými stranami, ujasnit si střednědobý a dlouhodobý horizont.

Jak chcete školství reformovat?

Je ho třeba změnit tak, abychom nebyli montovna závislá na automobilovém průmyslu, na produkci s nižší přidanou hodnotou. Aby se nevyvíjelo jinde a my jen nedávali díly dohromady. Němečtí inženýři něco vymyslí a patentují, u nás se to montuje. To se pak odráží na úrovni hospodářství i na výši mezd. Druhým cílem je, aby se absolventi škol byli schopni učit novým věcem: nikdo dnes nevystačí celý život s tím, co se naučil ve škole.

Co konkrétně vám vadí na základních a středních školách?

Jsou to známé problémy. Děti memorují věci, které pak nevyužijí. A neučí se kriticky myslet a aplikovat poznatky, které se naučili. Kamarád má syna, který studuje napůl v New Yorku na prestižní střední škole. Říká, že američtí studenti neumí skoro nic, ale dokážou o tom mluvit hodiny. Naši studenti toho umí hodně, ale nedokážou to použít, prezentovat.

Co by se mělo změnit?

O tom, co je potřeba, má být celá ta diskuse. Základní materiál, který můžete formovat, je podle mě učitel. Nesmí být frustrovaný, třeba nízkým platem. Má být nadšený, nikoliv sužovaný byrokracií tak, že mu na vzdělávání a výchovu nezbývá mnoho času - hlavně si musí hlídat, aby měl všechny papíry v pořádku a všechno řádně zapsané.

Česká školní inspekce nedávno kritizovala, že v rámcových vzdělávacích programech je příliš věcí - když je chce učitel probrat, nezbývá mu čas na tvořivý přístup. Mluvíte o tomhle?

Ano, v tom se s inspekcí shoduji. Ve školách je příliš memorování a málo praktického použití poznatků. Programy jsou přehlcené informacemi a nevíme, co do nich ještě narvat. Jednou se mluví o tom, že přidáme víc manuálních činností, jindy povinný druhý cizí jazyk… Podle mě by děti měly mít na výběr, někdo si zvolí jazyk, jiný manuální činnosti.

Jste radním pro školství ve Zlínském kraji. Souhlasíte s tím, co prosazují kraje? Tedy se zavedením cut-off score, minimálního počtu bodů z přijímacích testů na střední školy, které by museli získat uchazeči o maturitní studium?

Z mého pohledu to má smysl jen při přijímání na víceletá gymnázia, tam mají jít nadprůměrně nadané děti. U ostatních škol souhlasím se snahou ministerstva školství zavést závěrečný test na základních školách, děti pak nebudou frustrované, že se jednou špatně vyspaly a neudělaly přijímačky. Zároveň by prostupnost škol měla být výrazně vyšší než dnes. Když si někdo vzpomene, že se chce souběžně s gymnáziem vyučit ještě kuchařem, proč ne? A naopak, proč by někdo z druháku na učilišti nemohl přestoupit na střední školu s maturitou?

V jednom rozhovoru jste řekl, že byste se jako bývalý učitel chtěl časem opět vrátit do školství.

Nepovažuji se za bývalého učitele. Jsem stále učitel základní školy, jen šestnáct let uvolněný pro výkon politické funkce. Když se rozhodnu, zítra mohu nastoupit do základní školy Josefa Bublíka v Bánově. Nikdy jsem z ní neodešel, kolegyně, která mě zastupuje, má smlouvu po dobu mé funkce, je to taková rodičovská, nebo spíš vlastenecká dovolená.

Čeho jste vlastně učitel?

Matematiky a zeměpisu pro vyšší stupně.

A umíte si opravdu představit, že se po šestnácti letech vrátíte?

Občas si zajdu zaučit zeměpis, dějepis nebo občanskou výchovu. Zaujmout děti je dnes mnohem složitější než před šestnácti lety. Když se kdysi ve fyzice třel liščí ohon ebonitovou tyčí, byl to pro ně zážitek. V konkurenci tabletů, mobilních telefonů a virtuálního světa je těžké vzbudit zájem. O to větší musí být umění učitele, aby dětem ukázal, že nejen virtuální, ale i reálný svět je krásný a zajímavý.

Kdybyste učil, vyprávěl byste dětem o zkušenosti z politiky?

Myslím, že politické názory do školy nepatří. Ale pokud by mě kolegyně, která učí občanskou výchovu, pozvala, abych vyprávěl o reálném fungování parlamentu, tak ano, budu názorná výuková pomůcka.

Právě debaty s lidmi z praxe mohou být přece cestou, jak děti zaujmout…

Ano, i jako krajský radní pro školství se snažím dostat do škol víc lidí, kteří mají reálnou zkušenost a jsou v oboru úspěšní.

Proč chcete spolupracovat právě s Jiřím Drahošem a Mikulášem Bekem?

Jiří Drahoš je předseda školského výboru v Senátu a Mikuláš Bek je zkušený rektor. Nejsou to erotomani teoretici, mají reálnou zkušenost stejně jako já, učil jsem osm let. A pane učiteli, bylo to nejkrásnější oslovení, hezčí než pane starosto, radní, poslanče. Jako učitel utváříte budoucí generace, sdílíte s dětmi sebe sama, podílíte se na jejich budoucnosti, vkládáte do nich kus sebe. Nedávno jsem se sešel se svými bývalými žáky - když jsme si vyprávěli historky, které jsme spolu zažili, až mě z toho mrazilo. Psali jsme si spolu třeba deníčky: když měly děti nějaký problém, styděly se na něco zeptat, tak to napsaly a já jim na to pak odpovídal, pomáhal jim řešit problémy se spolužáky, s rodiči. Jedna žena mi vyprávěla, že si dodnes pamatuje, jak jsem jí roztrhl sešit zeměpisu a hodil ho z okna. Už si to nepamatuji, ale zjevně mi odpustila.

Mluvíte o návratu do školy, chcete odejít z politiky?

Ještě tři roky mám poslanecký mandát a parlament je místo, kde se věci, podstatné pro školství, schvalují. Mám svobodu vrátit se k učení, ale zatím to nechystám, přinejmenším v příštích třech letech.

Pak budete do sněmovny znovu kandidovat?

To neumím říci.

Svůj odchod z čela Starostů jste vysvětloval tím, že potřebují novou energii a nový elán. Vy už ho nemáte?

Jsem jeden z otců-zakladatelů, příští rok budeme slavit patnáct let. Po většinu té doby jsem byl předseda - a nemáme být stranou jednoho muže. Máme řadu osobností, které to budou dělat dobře nebo lépe než já. Mezi starosty se říká, že jsou čtyři možnosti, jak starosta končí – odejde včas, odejde zhrzen, začne pít nebo umře. Chci odejít včas.

Když se mluví o vašem nástupci, nejčastěji padá jméno starosty Kolína Víta Rakušana. Byli by Starostové pod jeho vedením jiní než pod vaším?

Je to můj první místopředseda a nejsem diktátor, který by s ním věci nekonzultoval. Je skvělý manažer a úspěšný starosta, vyhrál třikrát volby, získal nad šedesát procent. Ale jsou věci, ve kterých máme drobně odlišné názory.

Například?

Má jiný názor na manželství pro všechny, je liberálnější. Já si nemyslím, že by se to nutně mělo jmenovat manželství. A pak, z Kolína vidí věci trochu jinak než já z malé vesnice, má větší nadhled.

Z čeho máte po šestnácti letech v politice radost, a co naopak nevyšlo?

Největší radost mám z lidí kolem sebe. Právě podle toho, jakými lidmi se obklopí, se pozná dobrý manažer. Povedlo se nasměrovat víc peněz z rozpočtového určení daní směrem k menším obcím. Povedlo se změnit jednací řád sněmovny, pozměňovací návrhy se už nemohou dávat anonymně a mezi druhým a třetím čtením se prodloužila lhůta, ze 48 hodin na deset dní. To už je dost dlouhá doba na to, aby profesní spolky a organizace upozornily poslance na nebezpečí, miny, které se mohou v pozměňovacích návrzích skrývat. Hrdý jsem i na změnu zákona o zemědělském půdním fondu. Půdu je třeba chránit, ale přepísklo se to – když chtěla na vesnici stavět mladá rodina, za vynětí pozemku z půdního fondu zaplatila i statisíce, dnes jsou to desítky tisíc korun. A naší velkou zásluhou je samozřejmě registr smluv, zásadní protikorupční opatření.

A co se nepovedlo?

Přesvědčit lidi. Citoval bych Václava Havla: „Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří vám slibují, že všechno vyřeší za vás. Takoví lidé chtějí, abyste jen mlčeli, poslouchali je a drželi krok.“ Tak o tomhle se přesvědčit lidi nepovedlo.
Děkujeme, že používáte WordPress.