Nový prostor mění redakci: Bude líbivější, nebo půjde ke kořenům?

Zakladatelka časopisu Nový prostor Dagmar Kocmánková vyvolala na sociálních sítích vlnu nevole: propustila celou redakci a místo ní najala kompletně nový tým. Pětičlennou sestavu kolem Tomáše Havlína, v níž působil mimo jiné politolog a anarchista Ondřej Slačálek, střídá nový šéfredaktor Jan Štěpánek, který předtím vedl pánský lifestylový časopis Maxim. Sociálně smýšlející aktivisty tedy nahradí chladní a univerzální profíci - tak aspoň výměna působí na první pohled.

Rozhodnutí Kocmánkové vyvolalo spoustu emocí. Vznikla petice za okamžité přijetí vyhozených redaktorů, kterou podepsala asi tisícovka lidí z řad levicověji smýšlejících kruhů. Výměna redakce Nového prostoru vyvolala i zajímavou debatu: je český streetpaper sdíleným statkem svého druhu, se kterým nemá jeho majitel právo svévolně hýbat, jak tvrdí signatáři petice, anebo soukromým podnikem, s nímž si majitel může nakládat, jak se mu zlíbí? A jaký by vlastně měl být obsah a názor časopisu, jehož hlavním smyslem je pomáhat lidem v nouzi? Tato debata nicméně není nijak nová, řeší ji streetpapery všude ve světě.

Petice a otevřený dopis Kocmánkové jsou psané radikálním jazykem (psali ho členové spolku Kritická sociální akce neboli „Krisa“).  Autoři v něm zakladatelce vyčítají „autoritářské řízení Nového Prostoru, které se neohlíží na nic a nikoho“ – a  obávají se „proměny unikátního časopisu v neslaný nemastný plátek, jakým byl dříve. Takový, který se nečte, ale jen kupuje a jehož prodej je novodobým stavěním hladové zdi“.

Propuštění novináři reagují opatrněji. „Bylo to pro nás velké překvapení, protože ono rozvázání spolupráce přišlo po pozitivní zpětné vazbě od ředitelky na jarním teambuildingu a velice kladném hodnocení v poměrně obsáhlém průzkumu čtenářské spokojenosti,“ říká člen redakce Tomáš Malík. Podle něho má do Nového prostoru přijít se Štěpánkem ještě další část redakce pánského časopisu Maxim, který před časem přestal vycházet. „Ředitelka s námi krátce po vydání prosincového čísla přestala zcela komunikovat. Domníváme se, že bude mít časopis pravděpodobně nový layout a dost možná bude i obsahově odlišný,“ dodává Malík.

Popis událostí z pohledu Kocmánkové se od verze redaktorů liší. Ředitelka tvrdí, že redakci dala výpověď proto, že jí členové nenabídli novou koncepci časopisu, kterou po nich na zmíněném teambuildingu chtěla. Redaktorům se podle ní také nelíbily nové pracovní smlouvy, které měli podepsat. „Nešlo o názorové neshody, ale překážky v první řadě administrativně byrokratické. V průběhu podzimu jsme se to snažili vyřešit, ale s anarchisty je těžké se domluvit na pravidlech,“ říká Kocmánková. Jako první redakci opustil Tomáš Havlín, který podal výpověď. Ostatní redaktoři byli poté propuštěni.

Nástup nového šéfredaktora je slovy Kocmánkové v jistém smyslu návratem ztraceného syna, protože Štěpánek už Nový prostor vedl v letech 2003 až 2005. Od té doby prošel mnoha redakcemi: psal pro iDnes.cz, aktualne.cz, deník Metro, vedl časopisy masooo! a naposledy Maxim.

„Byla to spíše náhoda. Neměla jsem čas na výběrové řízení,“ komentuje výběr Kocmánková. Za svojí volbou si ale stojí. „Za jeho působení jsme byli týdeník a prodávali jsme tolik, kolik dnes za čtrnáct dní,“ říká. Posledního čísla Nového prostoru se podle slov vydavatelky prodalo 13 500 kusů. Další členy redakce zatím vydavatelka prozradit nechce, ale má jít o zkušené novináře, kteří prošli komerčními tituly, tak autory z okrajových a alternativních titulů.

Časopis vyjde v nové podobě prvního ledna. Nová koncepce má do tvorby časopisu více zapojit prodejce – tedy zejména bezdomovce, na jejichž účasti projekt Nového prostoru stojí. Podle průzkumů, které si redakce nechala udělat, si 70 procent lidí časopis kupuje právě proto, aby pomohli jeho prodejci. Nová koncepce časopisu by je tak mohla mnohem víc akcentovat a promítat do svého obsahu jejich svět, přání, příběhy a osudy.

Vznikne prý nová rubrika věnující se jen prodejcům, v rámci které se o zásadní část obsahu postarají oni sami. Ať už coby průvodci po svých rodných městech, tak coby redaktoři zpovídající známé osobnosti nebo třeba filmoví recenzenti. Chceme akcentovat jedinečnost časopisu nejen coby sociální služby, ale také jako ojedinělého novinářského projektu,“ popisuje Kocmánková.

Časopis chce také na sociálních sítích zveřejňovat krátká videa o životě prodejců. „Určitě se jako čtenáři budete dívat na prodejce ve své ulici jinak, když si v novém čísle přečtete rozhovor, který vede s nějakou osobností,“ vysvětluje Kocmánková. Účast prodejců na tvorbě má být dobrovolná a autoři mají mít možnost své příspěvky před otištěním autorizovat.

Pokud Kocmánková provede to, co slibuje, Nový prostor by se tím opravdu mohl přiblížit ke kořenům, ze kterých koncept streetpaperu vzešel. Už pro první časopis tohoto druhu, newyorský Street News, který vznikl v roce 1989, psali z části bezdomovci. Momentálně nejúspěšnějším pouličním časopisem je britský The Big Issue, který vychází v lokálních mutacích v mnoha zemích na několika kontinentech. I ten přitom čelí kritice, že ve výběru témat příliš napodobuje mainstreamová komerční média - je moc líbivý, čímž z ulic vytlačuje jiné streetpapery, které nejsou tak tržně orientované. V lednu se dozvíme, kterou cestou se rozhodla pokračovat Kocmánková.