Nevzdávejte to. Návod na aktivní občanství

Pokud nyní přemýšlíte, jak reagovat na současnou společenskou a politickou situaci, nejste sami. A pokud se cítíte trochu bezradní, platí to dvojnásob. Z textu v novém Respektu, který se věnuje lidem, již přesně nad touto otázkou dumají, jsme vydestilovali cosi jako „návod“. Pro další inspiraci doporučujeme podobný seznam doporučení, který po vítězství Donalda Trumpa sestavil historik Timothy Snyder. Některé následující rady možná znějí mírně banálně  - a autorka textu si živě představuje, odkud přijdou poznámky o naivitě a otravném pozitivismu. Jenže na nic lepšího zatím nikdo nepřišel.

1. Nevzdávejte to. Šéfa SPD Tomia Okamuru nic nepotěší víc než když jindy aktivní lidé, kterým záleží na této zemi, odejdou do reálného nebo vnitřního exilu. Ubude mu oponentů, navíc i zbytek společnosti získá dojem, že jeho nesnášenlivé názory jsou vlastně všeobecně sdílené. Snyder to formuluje o něco ostřeji: „Nehrbte se předem a nebuďte předposraní.“

2. Zajímejte se o to, co se děje. Pokud nebudete vědět, co se děje, jak na to budete účinně reagovat? Součást tohoto zájmu je podpora seriózních a veřejnoprávních médií. Naposled u prezidentské volby se ukázalo, jak klíčové jsou kvalitní informace, debaty a zpravodajství. Zejména v době krize tradičních médií může být předplatné významným gestem podpory. Dobrá novinařina – a zejména ta investigativní – je náročná a drahá. Veřejnoprávní média si předplácíme všichni; ty lze podpořit jinými způsoby. Třeba tím, že se na ně budete dívat. Sledovanost by neměla být hlavním měřítkem, jenže pro politiky a členy příslušných rad, které politici vybírají, to tak reálně je.

3. Podporujte organizace, jejichž činnost považujete za smysluplné. Buď finančně, nebo vlastním časem a znalostmi. U nich platí totéž, co u médií – finance mohou rozhodovat o jejich bytí a nebytí. A nejde jen o organizace, které se účastní politického dění. Když podpoříte hospicovou službu nebo bezplatnou právní poradnu, podpoříte jednak lepší život v zemi a jednak dáte lidem, kteří tuto náročnou práci dělají, najevo, že si toho někdo cení. Což je v době, kdy se na lidi z neziskovek útočí, cenná komodita.

4. Dejte svým voleným zástupcům najevo, co si myslíte - a co chcete, aby prosazovali. Zvyk „úkolovat“ politiky v Česku nemá příliš tradici, ale pár pokusů z poslední doby (u několika ekologických zákonů) ukázalo, že toto je cesta i v Česku. Navzdory populárnímu přesvědčení si většina poslanců a senátorů nemůže dovolit ignorovat hlas svých voličů, zejména pokud jich bude hodně. Že je dobré chodit k volbám, asi není nutné zdůrazňovat, nicméně na důležitosti nabírají i volby, které obvykle málokoho zajímají. Letos na podzim zejména senátní. Pokud máte obavy z výsledků případného referenda o vystoupení Česka z Evropské unie, Senát by vás měl enormně zajímat. Právě horní komora bude hrát klíčovou roli při schvalování příslušných norem, třeba zákona o obecném referendu. Totéž platí o znepokojení ze sněmovní koalice ANO, KSČM a SPD. Sněmovna sice může veto horní komory u běžných zákonů přehlasovat, ale nepovede se to vždy.

5. Pište a vyjděte do ulic. Vyjádřit názor lze také demonstracemi či peticemi. Nebo přímo podáním trestního oznámení, pokud se domníváte, že byl porušen zákon – jako to udělal tento týden třeba aktivista Martin Uhlíř u poslance SPD Miroslava Roznera za jeho skandální výrok o „neexistujícím pseudokoncentráku“ v Letech.

6. Mluvte se svým okolím, s rodinou a přáteli. Lidé dají na názor svých blízkých. Ne všichni a ne vždy, jak se ukázalo zase v jiném nedávném textu Respektu o rodinách, které jsou rozděleny odlišnými politickými názory. Pokud je vaše teta hluboce a pevně přesvědčená o tom, že Andrej Babiš je skvělý politik a dobrý člověk, možná ji nepřesvědčí ani fakt, že vy s ním máte osobní a velmi negativní zkušenost (jak v textu popisuje novinářka Kateřina Eliášová). Ale vyplatí se to zkoušet. Ne svoje příbuzné nutně přemlouvat, ale spíš jim poskytnout informace. Zejména to platí u starší generace zaplavené řetězovými emaily šířícími nesmysly.

Pěstovat ducha protestu (ukázka)

„V dnešní situaci by měli občané aktivně podpořit politickou opozici, která se proti nové mocenské konstelaci teprve musí zformovat,“ říká právník a politolog Jiří Přibáň v textu Pěstovat ducha protestu, který najdete v novém Respektu. Zároveň dodává, že spíše než zakládání nových stran bychom měli ve společnosti „pěstovat ducha protestu“. A v řadě lidí se „duch protestu“ zjevně probouzí, případně u nich nabírá na síle. Vystudovaná socioložka a nyní doktorandka z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity Zuzana Lenhartová říká – napůl žertem –, že má „nachystanou karimatku na demonstrace před Českou televizí“. Nebo přesněji – myslí to vážně. „Já na demonstrace chodím běžně,“ říká. „Zrovna nezávislost veřejnoprávních médií je naprosto klíčová a jasně se to ukázalo i během kampaně. A když se nám jako občanům něco nelíbí, tak to prostě musíme dát najevo.“ Kromě toho nabídla pomoc několika organizacím, které se snaží měnit věci k lepšímu, třeba Platformě pro sociální bydlení, jež v Brně pomáhá rodinám z ubytoven a bezdomovcům najít a udržet si důstojné bydlení. A zmiňuje také jeden na Západě běžný, v Česku stále trochu opomíjený občanský zvyk s potenciálně velkým dopadem – dopisy a e-maily zástupcům v parlamentu. Žádný poslanec si nemůže dovolit ignorovat hlas svých voličů, pokud bude dostatečně silný. Vedle standardních cest aktivního voliče ovšem prostorem létají i originální nápady.