Nejčastějším místem seznámení s partnerem se stal internet

Vědci z americké Stanfordovy univerzity zveřejnili výsledky studie, která potvrdila to, co nejspíš všichni tušíme – většina partnerských svazků mezi mužem a ženou dnes vznikne přes internet. Výzkumníci to zjistili dotazováním amerických partnerských a manželských párů, kterých se zeptali, jakým způsobem se dali dohromady.

Z odpovědí více než pěti tisíc respondentů vyplynulo, že 39 procent ze všech párů se seznámilo právě přes internet, zatímco jen 20 procent se poznalo prostřednictvím přátel nebo známých. Skutečná dominance online seznamek a aplikací při shánění partnera je ve skutečnosti možná ještě větší,  aktuálně zveřejněná data totiž zpětně popisují realitu roku 2017.

Zjištění Michaela Rosenfelda a jeho týmu naznačují revoluční změnu v procesu, kterým nacházíme životního partnera - od konce druhé světové války bylo totiž dominantním způsobem navazování vztahů přes přátele a příbuzné. Výzkum je nutné brát trochu s odstupem, protože americké prostředí se od toho českého trochu liší - v ateistickém Česku se například asi mnohem méně párů seznámí skrze církev Přesto studie leccos napoví o obecnější proměně navazování vztahů pod vlivem nových technologií.

Masivní nástup seznamování přes internet ilustruje graf, který Rosenfeldův výzkum doprovází - zatímco křivka představující páry vzniklé přes online seznamky letí z nuly prudce nahoru, tradiční způsoby seznamování padají dolů. Ještě v roce 1995 se největší část párů, zhruba třetina, seznámila přes přátele či známé. Druhým nejpopulárnějším způsobem navazování vztahů tehdy bylo seznámení se v práci, třetím pak v baru  – v obou těchto případech šlo o zhruba pětinu vztahů.

Stojí za to ještě připomenout z dnešního pohledu archaicky působící skutečnost, že budoucí partneři se v polovině 90. let 20. století poznávali i působením rodiny (15 procent), na základní či střední škole (10 procent) či na vysoké (9 procent). Na online seznamky v roce 1995 připadala pouhá procenta vztahů – více jich tehdy vznikalo i skrze sousedské vztahy (8 procent) nebo skrze příslušnost ke společné církvi (7 procent).

S rozvojem internetu na přelomu tisíciletí ale přišel masivní vzestup online seznamek, který se kolem roku 2007 trochu zpomalil - ale pak opět vyletěl nahoru v roce 2011 s nástupem chytrých mobilních telefonů a aplikací jako Tinder, Match.com nebo eHarmony.

Jak ilustruje graf, nárůst vlivu online seznamek probíhal právě na úkor seznamování se skrz přátele a rodinu. Internet dostihl a předstihl seznamování se přes okruh přátel už někdy v roce 2013 a od té doby jeho vliv dál prudce roste. Jediný způsob seznamování, jehož význam roste souběžně s internetovými seznamkami, je seznámení se v anonymním prostředí baru nebo hospody, který je s 27 procenty v USA aktuálně na druhém místě, jinak všechny ostatní způsoby seznámení upadají.

Graf pokrývá období od konce druhé světové války do současnosti a ukazuje mimo jiné i fakt, že při hledání životního partnera se stále méně pasivně spoléháme na to, že nám ho přihraje okolní prostředí, které si nevybíráme (rodina, škola či sousedi) - a místo toho jsme při pátrání sami mnohem více aktivní (ať už hledáme na internetu nebo v baru).

Autoři výzkumu nabízejí několik možných interpretací. Studie připomíná známý fakt, že když se chceme seznámit, jednou z nejdůležitějších věcí je pro nás velikost skupiny, ze které potenciálního partnera můžeme vybírat. V tomto ohledu internet nemá konkurenci - zatímco přátelé nebo rodina poskytují omezený a značně nespolehlivý přísun nových lidí, počet uživatelů Tinderu, které můžeme ihned poznat jediným přejetím po displeji telefonu, je takřka nevyčerpatelný. Velká nabídka je pro nás obzvláště cenná hlavně tehdy, pokud máme hodně specifickou představu o partnerovi, případně vysoké nároky.

Dalším důvodem dominance online seznamek může být podle výzkumníků i to, že jejich uživatelé nechtějí s nikým sdílet své představy o ideálním partnerovi, čemuž by se v případě námluv přes přátele nebo rodinu nevyhnuli. Hledání partnerů přes internet je zkrátka diskrétnější – nikdo neposuzuje náš vkus ani se nedozví o našich případných trapasech a milostných selháních. Výhodou online seznamek oproti fyzickému seznámení se tváří v tvář je také možnost přesně formulovat své otázky a odpovědi – na volbu vhodných slov a jejich naťukání na displeji máme dost času a nemusíme se obávat okamžité odmítavé reakce.

Další zásadní výhodou aplikací jako Tinder oproti fyzickému seznamování je, že nám poskytují aktuální informace o potenciálních partnerech. S tím se pojí další výhoda – díky informacím, které o sobě na online seznamkách poskytujeme, nás algoritmus aplikace dokáže přesně propojit s člověkem, který odpovídá naší představě (nebo to aspoň tvrdí jejich výrobci).

Změna dominantního způsobu seznamování má ale podle vědců i nevýhody. Tím, že internetové seznamky a aplikace při navazování prvního kontaktu nahrazují přátele a příbuzné, přicházíme o jakýsi přirozený filtr. Nejlepší kamarád, mladší sestra nebo známý v práci, kteří nás s někým seznámili, tvořili prostředníky – od výběru nás mohli odradit, upozornit nás na skryté slabiny člověka, nebo nás naopak povzbudit.

Celkově pak zaručovali elementární bezpečí, že nám od dotyčné osoby nehrozí bezprostřední fyzické ohrožení, což v případě Tinderu neplatí. Změnu situace trefně glosoval redaktor časopisu Atlantic Derek Thompson: „Zatímco dříve místo nás naše budoucí partnery prověřovali a výběr schvalovali naši blízcí, dnes tuhle náročnou práci musíme udělat my sami.“