Nechceme, aby lidé byli kvůli výši nájmů vytlačováni z centra Berlína

Rostoucí ceny bydlení byly hlavním tématem posledních berlínských voleb, po nichž koalici v roce 2016 sestavili sociální demokraté (SPD), Zelení a Die Linke. Následně se tak tento nový levicový kabinet odvrátil od předchozí éry privatizace, a začal naopak berlínský trh s bydlením více regulovat. O berlínské snaze zbrzdit rostoucí ceny bydlení píšeme v novém Respektu 34/2019 v reportáži s titulkem Krotitelé nájmů.  Doplněním a pozvánkou ke koupi je následující rozhovor se Sebastianem Scheelem (43) ze strany Die Linke - od února 2017 je státním sekretářem, tedy nejvýše postaveným úředníkem v berlínské Senátní správě pro rozvoj města a bydlení, jež je v německé metropoli obdobou ministerstva v jiných spolkových zemích.

Počátkem léta svět obletěla zpráva, že se Berlín chystá zmrazit výši nájemného. Co přesně máte v plánu?

Berlínská vláda se pod pojmem “zastropování nájmů” dohodla na několika bodech, které má připravovaný zákon obsahovat. Dojde k zmrazení výše nájmů na dobu pěti let, které se bude týkat všech bytů, ať už tam nyní nájemníci platí nízké či vysoké nájmy. Poté chceme stanovit horní hranici výše nájmů v závislosti na čtvrti a stavu budovy. To znamená, že i když se odněkud odstěhuje starý nájemník, ani nová nájemní smlouva nebude smět tuto povolenou cenu překročit.

Od stavebních firem, stavebních družstev, expertů a pravicové opozice se ozývá kritika, že toto nařízení odradí investory od výstavby nových bytů, které Berlín kvůli rostoucímu počtu obyvatel potřebuje. 

Novostavby z opatření vyjmeme, nechceme poškodit již rozplánované projekty. Chceme se na novou výstavbu rovněž soustředit, ale to se nám nepovede přes noc. Zároveň potřebujeme rychle uvolnit napětí na trhu s bydlením, kvůli němuž v minulých letech v Berlíně rostly činže výrazně rychleji než mzdy. Nájemníci nyní musí za bydlení vydávat větší podíl svých příjmů než dříve - mělo by to být maximálně 30 procent čisté mzdy domácnosti, ale u nových smluv ale nájemníci velmi často vydávají 40 nebo i 50 procent svých čistých příjmů pouze za byt. To není zdravé, lidé pak šetří třeba na výdajích pro děti nebo na společenském a kulturním vyžití.   Samozřejmě tím silně zasahujeme do trhu, což ovlivní další plánování firem. Ale nemyslím, že to povede ke kolapsu stavebnictví v Berlíně. Mimochodem, v poválečném západním Německu byly třicet až čtyřicet let silně regulované nájmy, v Západním Berlíně dokonce až do roku 1988. Takže to není úplně neznámý přístup.

Nestačilo by se soustředit na novou výstavbu?

Víme, že je v Berlíně hodně starších budov, které nabízejí prostor pro modernizaci a následné zvyšování nájmů. Vzhledem ke složení a finančním možnostem obyvatel těchto domů ale také víme, že by hrozilo jejich vytlačení na okraj města. Tomu chceme zabránit. Cílem je, aby ve městě žila pestrá směs obyvatel. Můžeme se podívat, jak dopadla čtvrť Prenzlauer Berg, odkud se většina původních obyvatel kvůli rostoucím nájmům musela odstěhovat, a na Paříž nebo Londýn, kde jsou centra měst mrtvá, protože si běžní lidé nemohou tamní ceny dovolit. Často tamní byty koupili velmi bohatí lidé, kteří v nich tráví jen pár dní v roce. Proto také některé čtvrti ohrožené vytlačováním starousedlíků chráníme v rámci politiky Mileuschutz, ochrany sousedství. Počet těchto zón se za tři roky naší vlády skoro zdvojnásobil na dnešních více než padesát.

V těchto zónách - a nejen v nich – také pod vaším vedením městské bytové společnosti kupují domy od soukromých investorů. Proč?

Naší strategií je, aby se zvýšil podíl bytů vlastněných městem z dnešních 300 tisíc na 400 tisíc v roce 2026. Chceme tímto způsobem zvýšit vliv radnice na směřování města. Asi tři čtvrtiny tohoto nárůstu by měly tvořit nové byty, které postaví městské bytové společnosti. Zbytek chceme získat nákupem již postavených budov od soukromníků. Nová výstavba a nakupování starší zástavby jsou pro mě dvěma stranami té stejné mince.

Opět se dá namítnout, že peníze vynaložené městskými společnostmi na nákup starší zástavby budou chybět při stavbě potřebného nového bydlení…

To je samozřejmě principiální otázka: kolik se toho dá dosáhnout jen novou výstavbou? Protože nové byty vzhledem k současným cenám pozemků mohou investoři stěží postavit za cenu, která poté umožní nízké nájemné. Proto kupujeme už postavené budovy zvláště v místech, kde je nájem zatím nízký - chceme tamní hladinu činže udržet a chránit obyvatele před vytlačením. Navíc nová výstavba, k níž dochází většinou na okraji města, neřeší problém v centru Berlína, kde není mnoho volného stavebního prostoru. Chceme, aby 40 procent bytů v Berlíně nepodléhalo čistě tržnímu ziskovému principu a patřilo městským stavebním společnostem nebo družstvům. To je dost na to, aby město bylo velmi silným hráčem, který dokáže silou svých regulovaných nájmů tlačit celou hladinu nájmů dolů. Třeba ve Vídni, kde jsou celkově nízké nájmy, město kontroluje 60 procent bytů.

Centrální čtvrti jako Kreuzberg, Friedrichshain, Neukölln jsou levné také kvůli specifické historii Berlína, který byl desítky let rozdělený zdí. Ale teď je Německo evropským ekonomickým motorem - těžko půjde udržet velmi levné bydlení v centru hlavního města jedné z největších hospodářských mocností.

Nechceme město zakonzervovat, to u velké metropole nejde - a také Berlín vždycky těžil z velké výměny obyvatel. Berlínských starousedlíků v Kreuzbergu také mnoho nenajdete. A samozřejmě je Berlín probouzející se kráskou. Vždy jsme ale byli městem pro všechny - a to chceme udržet. Zkrátka nemůžeme pasivně přijmout, že rostoucí ceny vytlačí původní obyvatele. Berlín se může poučit z chyb jiných. Nechceme dopadnout jako zmíněný Londýn nebo Paříž, kde byli místní obyvatelé vytlačeni z center.