Nastal čas otevřít manželství gayům a lesbám

Právě v těchto dnech startuje kampaň pěti organizací, která pod hlavičkou Koalice za manželství a heslem Jsme fér požaduje rozšíření manželství i pro gaye a lesby. Stačila by k tomu jednoduchá změna občanského zákoníku, v němž by definici manželství jako „svazku muže a ženy“ nahradila formulace, že jde o svazek „dvou lidí“.

Gayové a lesby dnes sice mohou uzavřít registrované partnerství, nicméně existují symbolické i praktické rozdíly mezi oběma typy svazků. Registrované partnerství lze uzavřít na omezeném počtu míst v omezených časech (a prostě to není svatba), další rozdíly obsahuje zhruba stovka předpisů. Včetně vcelku zásadních otázek spadající do rodinného či majetkového práva: neexistuje společné jmění manželů, partneři nemají nárok na vdovský či vdovecký důchod.

Otázka samozřejmě je, zda jde o dobré načasování vzhledem k tomu, že pozvolna startuje i kampaň před podzimními sněmovními volbami. Na straně aktivistů sice stojí veřejnost: v průzkumu, který si zadali u agentury NMS loni v červnu, změnu zákona podpořilo bezmála sedmdesát procent dotázaných. U politických stran lze nicméně očekávat mnohem větší zdrženlivost i tam, kde aktivisté očekávají souhlas.

Na jedenáct debat, které se v následujících týdnech odehrají na různých místech Česka, aktivisté zvali politiky všech hlavních stran. Pozvání nicméně nepřijal ani jeden. V podobné situaci jsou i jiné země, třeba Austrálie, kde krok podporují dvě třetiny občanů a nadpoloviční většina z těch, kteří se označují se za křesťany, přesto jej politici odmítají.  Svazky pro gaye a lesby už přitom uzákonily i země s takovou katolickou tradicí, jako je Španělsko nebo Irsko.  Česká společnost si navíc zakládá na své toleranci.

Ani když přijde řeč na nejžhavější část celé české debaty, na děti, neexistuje příliš relevantních argumentů proti uzákonění manželství pro všechny.  Gayové a lesby jednak děti vychovávají už nyní. Podle údajů z posledního sčítání lidu v roce 2011 jich v rodinách homosexuálních párů žilo necelý tisíc. Byť nemají po ruce přesná čísla, odhadují LGBT aktivisté, že se toto číslo od té doby zvýšilo. Také proto, že gayové a lesby již děti běžně adoptují, fungují jako pěstouni a mají vlastní děti „biologické“.

U žádostí o adopci či zařazení mezi pěstouny může naopak fakt, že žadatel žije v páru, pomoci, i když jde o pár homosexuální. „Stát u umístění dítěte do pěstounské nebo adoptivní rodiny vždy zvažuje, pokud žadatel žije v páru. A to platí stejně u párů stejného pohlaví, registrovaných i neregistrovaných,“ říká Petra Winnette, ředitelka Institutu rodinné péče Natama. „Až na naprosté výjimky se nesetkáváme s tím, že by někdo bránil člověku žijícímu s partnerem stejného pohlaví adoptovat dítě nebo se o dítě staral jako pěstoun.“

Jinými slovy – stát praktickou politikou uznává homosexuální páry za způsobilé k výchově dětí už nyní. Také proto, že zatím žádná relevantní studie neprokázala, že by se děti vyrůstající se dvěma táty nebo mámami nějak lišily od dětí, které mají doma tátu a mámu. Na vládní úrovni se navíc vede debata o redefinici rodiny, která by lépe reagovala na zvyšující se množství podob, jež v reálném světě má. A většina vládních politiků sdílí progresivní pohled.

Vládní koncepce rodinné politiky, kterou připravilo ministerstvo práce a sociálních ve spolupráci s experty, definuje rodinu jako „místo, kde se uskutečňuje většina péče o ty, kteří ji vzhledem ke svému věku či zdravotnímu stavu potřebují“, přičemž jejím základním znakem je „partnerství alespoň dvou osob spojených biologickou či sociální vazbou s jednogeneračním nebo vícegeneračním aspektem“. Do těchto mantinelů se gayové a lesby pohodlně vejdou.

„Manželství stejnopohlavních párů drží jako rukojmí konzervativní síly politické scény,“ shrnuje situaci v Austrálii magazín Quartz.   A platí to i pro  Česko: ačkoliv se zmíněnou  koncepcí neměla problém většina ministerstev, blokuje ji nejmenší koaliční strana KDU-ČSL. Přitom se členové LGBTQ komunity vlastně stávají nositeli konzervativních hodnot, k nimž je jinak zdejší společnost dost lhostejná. Počty uzavřených manželství heterosexuálních párů sice kolísají, ale dlouhodobě klesají, zhruba polovina se jich rozvádí. Podle výzkumů je pro lidi rozvod „přijatelným řešením“ nefunkčního vztahu a nijak je nepobuřuje, když někdo žije na hromádce.

Manželství, snaha přivést na svět vlastní potomky a řádně je vychovat, případně se postarat o děti, které se z nějakých důvodů ocitly bez rodiny, včetně dětí mimořádně zranitelných, jsou hodnoty, k nimž se hlásí lidé s konzervativním pohledem na svět. Proč je tedy paradoxně odmítají přiznat jiným lidem v okamžiku, kdy se k nim přihlásí gayové a lesby?