Facebook: Místo fake news budeme propojovat lidi

Když se Nicola Mendelsohn loni dověděla, že má nevyléčitelný druh rakoviny, po prvotním šoku a bolestném rozhovoru s rodinou (má čtyři děti) sedla k Facebooku. Věděla, že pokud se někde shromažďují lidé trpící stejným onemocněním, najde je právě na nejpoužívanější sociální síti světa. Malou podpůrnou skupinu skutečně objevila. A když napsala její administrátorce, myslela si žena jménem Nicky, že si z ní někdo dělá legraci – nezní příliš pravděpodobně, že by se do vaší skupiny chtěla přidat vrcholná představitelka Facebooku.

Šestačtyřicetiletá manažerka zodpovídá za region Evropy, Afriky a Blízkého Východu, a je nejvýše postavenou šéfkou firmy mimo USA. Stala se z ní další administrátorka skupiny: také díky ní se počet členů rozrostl na dnešní čtyři tisíce a skupina jim reálně pomáhá. Třeba tím, že zve na on-line chaty a videorozhovory renomované lékaře, k nimž by se jinak pacienti roztroušení po celém světě jen obtížně dostávali. „Ohromně mi to pomohlo,“ řekne mírně se třesoucím hlasem. „A jsem za to velmi vděčná.“

Obtížný rok

Energická blondýna ve vínových šatech tento velmi osobní příběh právě vypráví několika desítkám lidí z pódia ultramoderního konferenčního centra na okraji olympijského parku ve východním Londýně. Během her tu bylo tiskové centrum, nyní zde sídlí hlavně mladé IT firmy. A právě sem sezval Facebook tři stovky administrátorů 150 facebookových skupin z Evropy od Finska po Turecko, aby se setkali spolu navzájem i s vývojáři Facebooku. Byl to už druhý „Facebook comunities summit“ – a první evropský.

To, co se firma snaží pomocí summitu sdělit veřejnosti skrze skupinu novinářů, kterou sem pozvala z celé Evropy, shrnul nakonec řečník, jenž přišel na řadu po Nicole Mendelsohn. Chris Cox, který ve firmě odpovídá za všechny její produkty, prohlásil, že Facebook má podle něj za sebou „obtížný rok“. Během něj se hojně debatovalo o jeho roli v demokratické společnosti, a zejména o vlivu fake news, které se snadno šíří právě po sociálních sítích a mají reálné dopady na volební chování - zároveň se však snažili zdůrazňovat, že na Facebooku nemá prostor jen špatný obsah, ale i ten dobrý. A že ten dobrý obsah lidem pomáhá i mimo virtuální svět – jako třeba skupina, která sdružuje britské válečné veterány, kteří v boji přišli o zrak, a po návratu čelili společenské izolaci.

A byť Cox mluvil o roce 2017, je jasné, že těžké časy nekončí. Přesně v době, kdy účastníci komunitního setkání v Londýně propagovali svůj „dobrý obsah“, grilovali členové mediálního výboru britského parlamentu ve Washingtonu manažery Facebooku, Googlu a Twitteru, proč v boji s fake news a dalšími způsoby ovlivňování lidí nedělají víc. O pár dní později pak magazín Wired zveřejnil obsáhlý materiál, který popisuje poslední dva roky jako „nejbouřlivější“ v krátké historii firmy, které nyní hrozí odliv zadavatelů reklamy i zákonná omezení v různých zemích.

Pro rekonstrukci oněch dvou let Wired mluvil s jedenapadesáti bývalými i stávajícími zaměstnanci firmy a víceméně všichni vyprávěli podobný příběh: o firmě, jejíž technoptimistický étos postupně rozdrtilo poznání, kolika možnými způsoby lze platformu zneužít k nekalým záměrům. A jak pomalu a bolestivě šéfové firmy včetně zakladatele Marka Zuckerberga docházeli k poznání, že jejich odpovědnost je mnohem větší, než si mysleli. „V nejnovějších kapitolách je to pak také příběh o upřímné snaze vykoupit sebe sama,“ dodává Wired. Zuckerberg ostatně začal rok slibem, podle něhož se Facebook stane lepším a bezpečnějším místem, na němž bude více prostoru poskytnuto kvalitním informacím.

Aleje a uprchlíci

Dvě hodiny po vystoupení sedí Nicola Mendelsohn v kruhu s pěti novinářkami z Řecka, Polska či Ruska (a autorkou tohoto textu) a je vidět, že před angažmá u Facebooku strávila dvacet let v reklamních agenturách. Mluví přesvědčivě, s úsměvem a opakuje vlastní story z úvodů setkání.  Říká, jak inspirující je vidět, kolik různých skupin s různým zaměřením na Facebooku působí.

O tom s ní polemizovat nedá a následně se to potvrzuje při rozhovorech s účastníky setkání. Firma do Londýna pozvala třeba bulharskou aktivistku, která pomocí facebookové skupiny zabránila vykácení aleje v přístavním městě Silistra (a dál se angažuje v lokálních otázkách). Afghánského uprchlíka, který v roce 2014 následoval do Berlína svého otce, a nyní skrze Facebook pomáhá propojovat uprchlíky hledající práci a IT firmy, které bojují s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků. Polskou podnikatelku, která propojuje tamní byznysmenky s investory. Nebo dvojici mladých tureckých žen, které si vzaly za cíl nadchnout ženy v Istanbulu pro cyklistiku jako levný a rychlý způsob dopravy. Tyto skupiny firma přezdívá „smysluplné“ a spočítala, že členy podobných skupin je nyní více než sto milionů uživatelů sítě.

Takže ukazuje Facebook tímto „summitem“ světu přívětivou tvář? Nicola Mendelsohn odpovídá, že tento pohled pouhé úpravy vizáže úplně nesdílí. „Vidím to trochu jinak,“ říká. „Svět je v poslední době hodně rozdělený, možná více než kdykoliv jindy. Mark si před rokem řekl, že smysl Facebooku není jen v propojování lidí, ale v přímé podpoře komunit, společenství.“ Na summitu firma představila program, v němž chce desítkami milionů dolarů podporovat právě lidi, kteří ve skupinách investují svůj čas a energii – stovka z nich získá grant ve výši padesát tisíc dolarů a z nich následně vybraná pětice až milion dolarů.

Jenže nebude pro lidi méně důležité, že se mohou připojit ke skupině sdružující cyklisty, když budou žít v nesvobodných společnostech, jak to v řadě zemí hrozí právě díky rozšířenosti fake news? K čemuž podle mnohých přispívá právě Facebook. „Jenže i lidi ve skupinách, které nejsou politické, mluví o politice, a jejich informovanost je bohatší, než kdy v minulosti byla, právě díky Facebooku,“ namítá Mendelsohn stručně a ukončí debatu žádostí o další otázku.

Osobní úkol

Tyto odpovědi se nijak neliší od toho, jak na podobné otázky reagují jiní představitelé firmy. Otázek však zůstává řada. Facebook dokáže velmi rychle najít a odstranit nahotu či obsah související s terorismem: tam využívá umělou inteligenci, díky které se jim daří odstranit 99 procent obsahu ještě před tím, než se zobrazí ostatním uživatelům. Otázka, kterou kladou novináři či politici stále dokola, pak zní: proč to tedy nedělala u fake news?

Odpověď nabízí zmiňovaný text magazínu Wired, který se pro vysvětlení vrací do února 2016. Tehdy vyšlo najevo, že zaměstnanci Facebooku z týmu Trending Topic (seznam populárních textů, které sice generoval algoritmus, ale zároveň moderovali lidé) upřednostňují zprávy konvenující liberálnímu pohledu na svět. Byl z toho skandál, na který reagovaly americké konzervativní kruhy.

Od té doby se firma zuby nehty snažila držet konceptu neutrální platformy, v níž dostávají prostor všechny názory. Jinými slovy – aktivním odstraňováním zpráv favorizujících Donalda Trumpa by tuto zásadu porušili. Problém byl v tom, že zprávy oslavující Trumpa byly často částečně nebo zcela vymyšlené. Až když bylo zjevné, že platformu zneužívají ruští hackeři či lidé z trollích farem napojení na ruskou vládu, vedení Facebooku si uvědomilo, že nejde jen o informace a budoucnost tradičních médií, ale o národní bezpečnost.

Celý loňský rok pak Facebook podle Wired vyvíjel algoritmy, které by měly upozadit obsah z nedůvěryhodných zdrojů, a naopak podporovat informativní a kvalitní obsah vytvářený důvěryhodnými vydavateli. Aby se vyhnuli kritice, nechají o důvěryhodnosti rozhodovat samy uživatele. „Pořád jsme technologická společnost, ale mnohem více si uvědomujeme obrovskou odpovědnost, kterou máme, a odráží se to na politice společnosti,“ říká Nicola Mendelsohn. „Mark si každý rok stanoví osobní úkol. Letos si stanovil, že dá Facebook do pořádku.“