Malý krok pro huseníček, velký skok pro Čínu

Čína jako první přistála na odvrácené straně Měsíce. Revoluce v kosmonautice to ale není – připomeňme, že Američané dokázali poslat řadu roverů na mnohem vzdálenější a obtížněji dostupný Mars. Odvrácenou stranu Měsíce kromě toho již z oběžné dráhy zkoumala řada jiných sond i lidských očí. Prvním přistáním Čína spíše vyplnila mezeru v kosmickém programu, o kterou se jiné státy nezajímaly. Sonda Čchang-e 4, která přistála v noci na čtvrtek v Aitkenově pánvi u jižního měsíčního pólu, má ovšem bezesporu velmi zajímavý vědecký program.

Tuto pánev, největší impaktní strukturu ve Sluneční soustavě a nejstarší na Měsíci, vytvořila v dávné geologické minulosti srážka Měsíce s asteroidem o průměru i více než 500 kilometrů. Náraz byl tak mohutný, že asteroid pronikl hluboko pod měsíční povrch a zřejmě obnažil horniny pláště. Sonda pojmenovaná podle čínské měsíční bohyně (v níž se ukrývá vesmírné vozítko Nefritový králík 2) může mít šanci je prostudovat. Obecně má zmapovat okolí místa přistání, zkoumat tamní geologii a pomocí radaru nahlédnout i pod povrch, až do hloubky 100 metrů. „Aitkenova pánev je klíčovou oblastí ke studiu rané historie Měsíce včetně jeho vnitřní struktury a tepelného vývoje,“ řekl časopisu Nature geoinformatik z Hongkongské polytechnické univerzity Bo Wu.

Odvrácená strana Měsíce je dokonale stíněná před veškerým rádiovým provozem na Zemi a hodí se proto pro radioastronomii, zvláště tu, která studuje elektromagnetické vlny o frekvencích nižších než 10 MHz přicházející z vesmíru. Tyto frekvence totiž špatně pronikají zemskou atmosférou a na povrchu jsou navíc výrazně rušeny lidmi. Sonda pořídí mapu oblohy v tomto pásmu - jak bychom viděli vesmír, kdybychom měli „rádiové“ oči. Bude také studovat rádiové vlny přicházející z oblastí Mléčné dráhy, jimž zatím příliš nerozumíme, například z prachoplynových mračen mezi hvězdami. Kromě toho bude také pomocí dalších přístrojů zjišťovat, jaké nebezpečí hrozí astronautům kvůli kosmickému záření, jejž na Zemi odstiňuje zemská atmosféra a silné magnetické pole.

Budoucí astronauti, kteří by měli na povrchu Měsíce trávit mnohem delší čas než posádky amerického programu Apollo, musejí něco jíst. Sonda má proto zkoumat, zda si mohou vypěstovat potravu sami. K tomu jí má sloužit miniaturní dovezená biosféra tvořená například bavlnou, řepkou, rostlinkami brambor, muškami octomilkami, kvasinkami nebo huseníčkem.

Předchozí experimenty v kosmu ukázaly, že brambory a huseníček dokážou růst v gravitaci nižší, než je na Zemi, ale ne v tak nízké, jaká vládne na Měsíci, kde je gravitační pole šestkrát slabší než na zemském povrchu. Číňané chtějí ověřit, jestli je to pravda. Jak také upozorňuje BBC, může se huseníček stát první rostlinkou, která na Měsíci vykvete.

Čína chce poslat člověka na Měsíc kolem roku 2030 a je otázkou, zda v tom předstihne Spojené státy. Sice za nimi stále zaostává, ale mezera se zmenšuje. A bude-li v Číně politická podpora pro expanzi do kosmu větší než v USA, pak příští pilotovanou kosmickou loď, která na Měsíci přistane, opravdu může zdobit čínská vlajka.

Čína pochopila, že kosmonautika je generátorem technologií

S Tomášem Přibylem, publicistou specializujícím se na kosmonautiku, nejen o ambicích Pekingu.

Čína podle médií plánuje, že pošle člověka na Měsíc kolem roku 2030. Je to reálné?

Ano, je. Čína jde v kosmonautice vpřed pomalu, ale jistě. Termíny, které vyhlašuje, zpravidla dodrží. Odklady jsou výjimkou. Už několik let probíhá vývoj obří rakety s kapacitou 140 tun nákladu na nízkou oběžnou dráhu Země nebo 50 tun na dráhu k Měsíci. Což je víc, než měl legendární americký Saturn V.  Loni proběhly zkoušky svařování nádrží prvního stupně o průměru 10 metrů, už několik let běží vývoj motorů pro jednotlivé stupně nosiče. A již v příštím roce pošle Čína do vesmíru prototyp nové kosmické lodi pro čtyřčlennou posádku, která je právě k letům na Měsíc určená. Připravuje ji ve dvou verzích: menší pro obsluhu kosmických stanic, větší pro lety na Měsíc. Prototyp bude ve verzi lunární. Je evidentní, že k letu člověka na Měsíc přistupuje s rozmyslem a že jako správný hráč má potřebné kroky promyšlené na roky dopředu. A že termín 2030 může s přehledem stihnout.

V časech, kdy vesmír úspěšně zkoumají roboti, měla by taková expedice i vědecký, nebo jen politický smysl?

Vždy je třeba si říct, čeho chceme dosáhnout. Chceme zmapovat Měsíc? Pak jistě stačí robotické sondy. Chceme zkoumat vliv kosmického prostředí na člověka? Tady už si s roboty z pochopitelných důvodů nevystačíme. Osobně se domnívám, že mnohem důležitější než politické body nebo věda je v případě Číny něco jiného. Nejlidnatější země světa pochopila, že kosmonautika je generátorem nových technologií a katalyzátorem pokroku. Třeba Spojeným státům se peníze vynaložené na program Apollo vrátily během dvaceti let po přistání na Měsíci nejméně dvanáctkrát.

A pro oběžnou dráhu to neplatí?

Existuje propastný rozdíl mezi kosmickou stanicí a letem na Měsíc. Kosmická stanice nám nabízí „nový“ pohled na různé jevy a obory. Ale vše na ní je dimenzováno na práci ve stavu beztíže. Od palubních toalet až po systémy čištění vody nebo vzduchu. Měsíc je v tomto mnohem podobnější Zemi s její gravitací. Pobyt na Měsíci - bez možnosti okamžitého návratu na Zemi či rychlého zásobování - nutí využívat úspornější a spolehlivější technologie. Vyvíjet materiály použitelné na Zemi. Pochopit lépe procesy, kterým zatím příliš nerozumíme a do jejichž pochopení nás třeba orbitální stanice moc netlačily. Naučit se vystačit s menšími či omezenými zdroji. To, co je na Měsíci úspora v řádu procent, na Zemi může představovat miliardy dolarů.

Pět zemí - Spojené státy, Rusko, Japonsko, Evropa a Kanada - se dohodlo, že kolem poloviny příští dekády vybudují na oběžné dráze Měsíce stálou vědeckou základnu neformálně zvanou Gateway. Podílí se Čína nějak na těchto plánech, nebo jde vlastní cestou?

Čína se nechce na nikoho vázat a spoléhat, jde vlastní cestou. Na druhé straně se spolupráci nebrání: třeba i na aktuální sondě je vybavení z Německa, Nizozemí, Saúdské Arábie nebo Švédska. Nebo kosmonauti Evropské kosmické agentury prošli výcvikem s čínskou technikou a chystají se ke startu na čínskou kosmickou stanici. Čína prostě jen nechce být na nikom závislá. Je si dobře vědoma, jak je vnímána. Třeba Kongres USA od roku 2011 každoročně obnovuje zákaz pro NASA spolupracovat s Čínou. Je vcelku pochopitelné, že v takovém prostředí se Čína raději spoléhá sama na sebe.

Mají Spojené státy jasný plán návratu astronautů na měsíční povrch?

Ano i ne. V prosinci 2017 sice Donald Trump nařídil NASA zaměřit se na návrat astronautů na Měsíc, ale toto nařízení následně nebylo přeměněno v odpovídající financování.  Stanice Gateway umístěná v prostoru mezi Zemí a Měsícem teoreticky může pro výsadek na povrch našeho souputníka posloužit. Aktuálně se ovšem počítá jen s tím, že bychom na ní zkoušeli dlouhodobé pilotované lety mimo ochranné radiační pásy Země a technologie, které mohou být využité při výpravě na Mars. Astronauti pak mají sledovat výsadky sond a roverů na povrch Měsíce – a ty z paluby stanice řídit. Loni NASA vybrala devět komerčních firem, jimž pomůže s vývojem malých a středních lunárních sond. Čistě teoreticky by z nich pak mohly vzniknout i lunární moduly pro pilotované lety, ale vývoj bude ještě dlouhý, trnitý a nejistý.

Kdy je podle vás reálné vybudovat stálou základnu přímo na Měsíci? Existují už tady konkrétní plány?

Reálné to může být tak do deseti let od chvíle, kdy bude program vyhlášen – a kdy získá odpovídající podporu vyjádřenou rozpočtem. Plány by byly, peníze a politická vůle nejsou. Což je škoda, protože Měsíc nám toho může ještě hodně nabídnout. A mimochodem, letos je padesáté výročí přistání člověka na Měsíci. „Oslaví“ se to tak, že v lednu přistála čínská sonda na povrchu Měsíce, na konci ledna by měla startovat indická (Chandrayaan 2), která přistane v březnu. V únoru pak má startovat izraelská (Beresheet), která se také pokusí o přistání. A na konci roku další čínská (Chang´e 5), která přiveze vzorky hornin z Měsíce na Zemi. Žádná Amerika, žádné Rusko, žádná Evropa.