Loupež sladkého i

V životě vědeckého redaktora existuje několik témat, která se neustále vracejí jako evergreen. Snaha vědců dosáhnout v nich kýženého úspěchu totiž poněkud připomíná vtip z časů minulých: „Komunismus již vidíme na horizontu lidstva.“ - „Co je komunismus, vím, ale co je to horizont?“ - „Přece pomyslná čára, která od nás vzdaluje tím víc, čím víc se k ní snažíme přiblížit.“

Kromě příslovečné jaderné fúze patří do této kategorie například xenotransplantace, vkládání zvířecích srdcí, ledvin a dalších orgánů do lidského těla, supravodivost za pokojové teploty, která by umožnila přenášet elektrický proud beze ztrát, nebo snaha přimět slinivku diabetika, aby začala produkovat dost inzulinu. Tady všude probíhá intenzivní výzkum, ale příroda mu klade do cesty bariéry, které se zatím nedaří překonat.

K určitému pokroku teď došlo v posledně jmenované oblasti. Vědci z Ženevské univerzity a dalších světových pracovišť si pohráli s jistými buňkami lidské slinivky, které normálně inzulín nevyrábějí, a donutili je ke změně identity. Poté, co pak upravené buňky vložili do pankreatu myší s diabetem, hladina cukru v krvi nemocných hlodavců se vrátila k normálu.

Buněční hybridi

Když po jídle stoupne hladina cukru v krvi, takzvané beta buňky ve slinivce začnou produkovat hormon inzulin, který pomáhá tělu vychytávat z krve glukózu a snižovat tím její obsah. U diabetiků tento mechanismus funguje jen částečně nebo vůbec - a hladina cukru neklesá. Organismus tím trpí.

Vědci již dříve ukázali, že pokud u myší beta buňky zničí, může jejich funkci částečně převzít jiný typ buněk z tzv. Langherhansových ostrůvků ve slinivce - alfa buňky. Důležitou roli v tom hrají dva určité proteiny a tým autorů nejnovějšího výzkumu zveřejněného v časopise Nature si položil otázku, co by se stalo, kdyby se podařilo výrobu těchto proteinů v alfa buňkách zvýšit.

Aby našli odpověď, izolovali alfa buňky z lidské slinivky a geneticky je modifikovali: přidali do nich geny pro výrobu obou zmíněných proteinů. Po týdnu stráveném v buněčné kultuře 40 procent modifikovaných alfa buněk poslušně vyrábělo inzulin a vykazovalo i další znaky proměny v beta buňky – jako by se ocitly někde na půl cesty mezi oběma buněčnými typy. „Mají jakousi hybridní osobnost,“ řekl časopisu Nature člen týmu Pedro Herrera. A jak jsme již naznačili, ve výrobě inzulinu buňky pokračovaly i poté, co je vědci vložili do slinivky myší, jejichž vlastní beta buňky předtím uměle zničili.

Odolné vůči útoku vlastního těla

Podle Herrery má metoda obrovský potenciál, ale léčit se s ní ještě hned tak nebude. Jde zatím o základní výzkum, vědci například dosud přesně neznají mechanismy, které proměnu alfa buněk řídí. A zatím nevedl k cíli ani další slibný postup, který se v různých světových laboratořích zkouší – snaha vypěstovat pacientovi nové beta buňky z kmenových buněk.

Recept ženevského týmu však nabízí jednu naději. Při takzvané cukrovce prvního typu, která se projevuje už v dětství nebo mládí, devastuje beta buňky útok vlastního imunitního systému pacientova těla. Modifikované alfa buňky přitom jeví vůči takovému napadení jistou odolnost. Kdyby se metodu podařilo dotáhnout, mohla by tedy léčit i diabetiky, kterým by proměna kmenových buněk pomoci nedokázala – nově vypěstované beta buňky by totiž imunitní systém znovu zničil.

Každopádně je vidět, že fungování slinivky nabízí i po dekádách výzkumů různá překvapení. Jak pro Nature podotýká barcelonský odborník na regulaci genů Diego Balboa Alonso, práce ženevského týmu ukazuje, že hormonální systém pankreatu je mnohem plastičtější, než jsme si mysleli.