Lékem na prokrastinaci je mít rád svoje zítřejší já

Představte si následující situaci. Odjíždíte na dva dny služební cestu a v kuchyni leží špinavé nádobí. Samozřejmě – moc se vám ho nechce mýt, taky už trochu spěcháte. Pak si ale představíte svou drahou polovičku (pro dámy: svého drahého polovičku), jak večer přichází unavená z práce. Děti se dožadují pozornosti, jedno z nich má asi teplotu. Pes vrtí ocasem, potřebuje vyvenčit. Květiny vadnou, potřebují zalít. A k tomu všemu – ve dřezu se válí hromada špinavého nádobí. Pokud máte špetku empatie a času, tohle jí/jemu zkrátka nemůžete udělat. Berete do rukou houbu a jar.

Situace se pro některé z nás ovšem mění ve chvíli, když víme, že večer dorazíme domů první my sami a ta hora nádobí čeká na nás. Najednou máme pocit, že ono večerní „já“ bude mít spoustu síly a chuti nádobí umýt. Možná dokonce víc než tohle ranní, které spěchá, nervózně sleduje hodinky a hlavou už mu už běží pracovní povinnosti. Nechat nádobí na večer se zdá být perfektní a logický nápad.

Na prokrastinaci, tedy odkládání nepříjemných úkolů, existuje spousta návodů a rad, jak se z ní vymanit, a některé dokonce fungují. Jedním z pohledů, jak psychologové prokrastinaci vnímají v posledních letech, je myšlenka, že jde o nedostatečnou emocionální vazbu k našemu „budoucímu já“ (future self). Důvodem odložení nějakého úkolu jsou jednak nepohodlné pocity, ale pak také nelogická iluze, že naše zítřejší nálada bude zcela jiná a do práce nás povede s mnohem větší chutí. Což se samozřejmě většinou nenaplní.

Kromě různých seznamů, pobídek a tipů, jak si práci rozdělit, tedy na prokrastinaci pomáhá na chvíli se zastavit a představit si sebe sama v budoucnu. Opravdu ten unavený a zpocený muž s lehkou migrénou bude mít chuť mýt nádobí?

V jedné studii dokonce výzkumníci zjistili, že když si lidé - s pomocí běžných telefonních aplikací – vytvoří vlastní portrét za několik desítek let, mají pak tendenci šetřit si mnohem víc peněz na penzijním připojištění. Pohled do vlastní staré tváře spouští emoce a na naše zítřejším já nám konečně záleží.

Takže na závěr jedno doporučení: Přestaňte už konečně odkládat koupi aktuálního vydání Respektu. Najdete v něm článek o prokrastinaci, jenž vás zaujme a obohatí. A nejen to. Dá vám taky dobrý důvod, proč si chvíli číst, než se pustíte do té děsivé hory nádobí, co máte ve dřezu.