Na novou klimatickou smlouvu dohlíží Aurora

V pamětníkovi komunistických časů vyvolal ve středu pařížský klimatický summit jisté reminiscence. První ve chvíli, kdy u vchodu do konferenčního centra Le Bourget pózoval stylizovaný lední medvěd poněkud nešťastně pojmenovaný Aurora. Měl upozornit na postupující klimatické změny, ale organizátorům propagační akce zřejmě uniklo, že když Aurora promluvila do vývoje světa naposledy, nedopadlo to právě nejlépe.

Podruhé uprostřed značné tlačenice, kdy desítky lidí čekaly na tištěné kopie nového vyjednávacího textu připravované pařížské smlouvy, který vyjednávací soukolí OSN vyprodukovala ve středu odpoledne. Dokumentační středisko tisklo kopie netrpělivě očekávaného textu jen pomalu, a tak vše trochu připomínalo příslovečnou frontu na banány se vším, co k ní patří – strkáním, nataženýma rukama a netrpělivými vzdechy.

Ti šťastnější, kteří text získali, neupadali přímo do deprese, ale nadšení rovněž nejevili. Návrh smlouvy se sice zkrátil, většina závorek ukrývající léta neřešené rozpory vypadla, přesto je jasné, že k hotovému dokumentu povede ještě dlouhá cesta – v textu například stále zůstává 366 závorek a 47 různých dalších, vzájemně se vylučujících možností.

Zdá se, že eroze očekávání a ambicí z minulého týdne již začala. Autora těchto řádek nejvíce zklamalo oslabení dlouhodobého cíle, k němuž se letitá vyjednávání OSN nyní upírají, či přesněji způsobu, jak jej naplnit.  Ještě počátkem týdne návrh pařížské smlouvy v jedné ze závorek požadoval, aby v letech 2060–80 už světová ekonomika neprodukovala žádné emise skleníkových plynů. Požadavek na dekarbonizaci světa sice zůstal, ale zmizelo přesně určené časové rozmezí, do kdy by se měla stát skutečností.

Pokud dekarbonizace přežije i v konečném textu, který by měl být schválen nejpozději v neděli, pak bude období, kdy k ní má dojít, formulováno méně ambiciózně – „do konce století“ nebo „po polovině století“. Přitom úplná a časově co nejpřesněji ohraničená dekarbonizace by byla tím nejsilnějším signálem pro investory a firmy, s jakou budoucností je třeba počítat. Nula je zkrátka nula, s tou se nedá smlouvat; nula znamená žádné emise a pravděpodobně tedy žádná fosilní paliva.

Nový text ve středu odpoledne studovali vyjednavači a večer o něm jednají na plenárním zasedání. Pozorovatelé očekávají, že řada zemí projeví nespokojenost a bude žádat, aby jejich stanoviska nový návrh více zohlednil. Je tedy možné, že místo dalšího zeštíhlování a zpřehledňování text v dalších dnech opět naroste, podobně jako se to stalo již v závěru minulého týdne. Nicméně žádný plán B, o kterém jsme na tom to místě psali v pondělí, do hry nevstoupil - zatím vše stále probíhá na základě předpokládaného konsensu všech 196 zemí účastnících se vyjednávání.

Závěrem několik nezaručených „drbů“ ze zákulisí. Polská delegace jmenovaná novou konzervativní vládou prý jednání konference ani postoje Evropské unie nijak nenarušuje; jeden z polských vyjednavačů údajně vládne chabou angličtinou a druhý je nepříliš aktivní, se zákulisím neobeznámený profesor. Oba proto na jednáních pasivně sedí a nechápou, co se kolem nich děje – v tom jim ovšem autor těchto řádek plně rozumí, sledovat vyjednávací proces v celé jeho šíři a rozumět mu je skutečně mimořádně obtížné a s výjimkou letitých profesionálů s tím zápasí úplně každý.

V posledních dnech konference nepochybně dojde k vzájemným obchodům, výměnám „něco za něco“ a nátlaku na země, které jednání blokují. Představit si lze například hromadný telefon hlav nejdůležitějších států indickému premiérovi. Ne že by Indie byla nekonstruktivní, ale s některými věcmi tu má prostě nepřekonatelný problém – hlavně s tím, že by se mělo oslabit striktní dělení států na vyspělé o rozvojové, které platí už 23 let a vůbec nereflektuje, jak se svět za tu dobu proměnil.

V minulosti se takto v jiné souvislosti telefonovalo například Vladimiru Putinovi. Postoje Ruska jsou obecně velkou neznámou. Zatím tato země nijak zvlášť aktivně nevystupuje a nic neblokuje, někteří pozorovatelé se ale obávají, že něco chystá na poslední okamžiky konference, kdy bude dohoda – doufejme – před podepsáním. Právě tehdy by si Rusko užilo nejvíce slávy a pozornosti a mohlo by za svou vstřícnost leccos dostat výměnou.

Zkrátka, bude to ještě napínavé.