Homeopatika pacientům nerozmlouvám, ale je to jen placebo

Homeopatie léčí jen díky placebo efektu – víře, že se pacientovi dostává skutečné pomoci. Vyplývá to z nové studie EASAC, poradního vědeckého orgánu EU složeného ze zástupců evropských akademií věd. Text o tom, nakolik je to nová informace a co znamená pro lékaře i pacienty, najdete v novém Respektu 9/2018 pod titulkem Víra tvá tě uzdraví. Článek ukazuje, že někteří rodiče léčí pomocí homeopatie i své děti trpící ADHD, poruchou pozornosti s hyperaktivitou. Psychiatr a odborník na léčbu ADHD z Dětské psychiatrické kliniky motolské nemocnice odpovídá na to, jestli může taková terapie fungovat.

Pomáhají homeopatické léky dětem s ADHD?

Z farmakologického hlediska homeopatika nefungují, neobsahují účinnou látku. Placebo efekt ale působit může - do určité míry. Pozorujeme to, když se dětem s ADHD nasadí léky podporující metabolismus nervových buněk, kterým říkáme nootropika. Rodiče zpočátku pozorují, že dětem pomáhají, ale po nějaké době se efekt vytratí. Podpora metabolismu neuronů zní velmi nadějně, a tak i očekávání bývají vysoká, ale pravda je taková, že nootropika účinkují u akutně vzniklých poruch centrálního nervového systému, jako jsou třeba následky otravy, nedostatku kyslíku a podobně. Tedy ne u dlouhodobě probíhajících neurovývojových poruch, mezi které řadíme ADHD.

Proč tedy placebo zpočátku působí?

Když rodič začne podávat dítěti jakékoliv léky, je to spojeno s určitou změnou režimu. Rodič se dítěti víc věnuje, sleduje, jestli léky fungují, nebo ne. Věří v pozitivní účinky, a když se objeví, ocení je. Tím dává dítěti zpětnou vazbu, interakce mezi ním a dítětem se mění. Nějakou dobu to účinkuje, chování dítěte se díky tomu zlepší. Jakmile ale zvýšená pozornost opadne, jakmile situace zevšední, placebový efekt se vytratí a změny k lepšímu zmizí. Další otázkou je, jestli se pozorované zlepšení opravdu týká symptomů, které označujeme jako symptomy poruchy pozornosti s hyperaktivitou – tedy impulsivity, nesoustředěnosti nebo hyperaktivity. Nebo jestli se týká symptomů, které ADHD pouze někdy doprovázejí.

Které to jsou?

Úzkosti, potíže s náladou a podobně. Ty reagují na placebo efekt podstatně více, třeba úzkostné poruchy lze pomocí placeba ovlivnit docela dobře. Představte si projev dítěte, jeho chování, jako tekutinu ve válci, jejíž horní hladina ukazuje míru problémů. Do větší míry jsou obtíže způsobeny ADHD, pak je ale přidán i nějaký stupeň různých emočních obtíží a podobně. Když placebem způsobíte, že příznaky úzkosti nebo emočních problémů odezní, chování dítěte se sice zlepší, hladina v pomyslném válci poklesne, ale pořád tam budou nějaké symptomy ADHD přítomné. Hladina může ovšem poklesnout pod mez, která je už pro rodinu dočasně akceptovatelná, kterou už zvládnou. Celkově se všem uleví.

Je to ovšem jen na přechodnou dobu.

Ano, po nějaké době se mohou symptomy ADHD ukázat jako hlavní, placebem neovlivněný zdroj potíží. Onemocnění se ale také přirozeně vyvíjí, jak postupně dozrává mozek. Některé symptomy tak mohou slábnout. Nejvýrazněji v průběhu času klesá hyperaktivita. Víme, že děti, které jsou hyperaktivní v první třídě, ve třetí už vůbec hyperaktivní být nemusí. Některé z těchto dětí dokonce mohou být pomalé - původní neklid a hyperaktivita se v průběhu vývoje změní na abnormální pomalost. Při dlouhodobém podávání homeopatika si tak můžeme některé přirozené změny vysvětlit jako efekt toho přípravku.

Když vliv placeba odezní a rodiče pak jdou s dítětem znovu k homeopatovi, lze efekt znovu nastartovat?

Pokud homeopat předepíše nový přípravek, tak nejspíš ano. Kolem toho léku je nějaká rozprava, příběh, je s ním spojena naděje. A už to, že matka nebo otec s dítětem pravidelně někam chodí a pravidelně mu dává léky, o té rodině něco vypovídá: je schopná dodržovat určitý režim a hodnotit vliv léčby, rodiče nerezignují, jsou ochotni neustále platit za homeopatika a podobně. To vše může chování dítěte ovlivňovat. Důležitá je ale jedna věc: Placebo efekt je někdy mylně chápán jako omyl, dočasné oklamání organismu, které odezní. Je to však něco mnohem širšího: v organismu můžete uvést v chod hojivé procesy, které pak už běží samy.

Mohou pacienta úplně vyléčit?

Stejně jako ostatní tělesné orgány má pochopitelně i mozek sebeuzdravovací schopnost. Deprese odeznívají, stejně jako psychotické ataky nebo úzkosti a podobně. A je možné, že placebo někdy spustí uzdravovací proces, který způsobí i trvalé uzdravení. Ovšem u ADHD bych takovou míru vlivu placeba neočekával, stejně jako u autismu a jiných neurovývojových poruch, jako je mentální retardace. Ty vycházejí jak z abnormální struktury mozku, ať už jde o objem šedé hmoty - nervových buněk, tak z nedostatečného propojení jeho struktur nervovými vlákny. Ze zasíťování mozku, chcete-li. To vše se vyvíjí postupně.

Jde „zasíťování“ ovlivnit léky?

Pokud mluvíme o ovlivnění růstu nervových vláken, údaje jsou zatím velmi předběžné. Ale potvrzený je vliv léčby na objem některých útvarů šedé hmoty. Například u deprese nebo bipolární poruchy pozorujeme u neléčeného pacienta pomocí zobrazovacích metod postupné zmenšování objemu hippokampu, což je struktura zodpovědná především za paměť, ale je důležitá i pro řízení našich emocí. Při farmakologické léčbě, například pomocí lithia, se objem hippokampu postupně normalizuje. V případě ADHD dokážeme léčbou funkčně částečně kompenzovat opožděný vývoj především kůry čelního laloku, strukturu zatím ovlivnit neumíme.  Mluvím tu ovšem o účinné a důslednou metodologií ověřené léčbě, tedy nikoliv o homeopatii.

Jak se tedy vy jako dětský psychiatr na léčbu homeopatiky díváte?

Když rodiče některého z mých pacientů, jemuž předepisuji psychofarmaka, řeknou, že dítě ještě k tomu užívá homeopatika, nijak radikálně jim nerozmlouvám. Radím jim ale, ať zváží, zda peníze, které za homeopatika utrácejí, nechtějí dát na to, aby mohli strávit s dítětem víc času, něco s ním společně zažili, vzali ho na večeři, zařídili mu kroužek, uspořádali oslavu narozenin s kamarády. Podobně mluvím s rodiči, kteří svým dětem platí biofeedback (ovládání např. kurzoru v počítačové hře přímo prostřednictvím mozkových vln snímaných EEG; metoda má zlepšit soustředění, podle mnoha lékařů však neúčinkuje o nic více, než když si s dítětem zahrajeme například stolní hru – pozn. red.). Neříkám jim ‘v žádném případě to nedělejte‘ - ale rád bych, aby zvážili, zda čas, který to zabere, nelze s dítětem strávit mnohem prospěšněji. Tak, že bude mít mnohem hezčí vzpomínky.