Evropa vzhledem k historii dluží Africe mnohonásobně víc

Do Prahy na právě probíhající 15. ročník festivalu Tvůrčí Afrika přijela ikona malijského divadla a filmu Habib Dembélé. V Divadle Archa vystoupí ve středu 22. května v divadelně-hudebním představení Skvělý osud Amadou Hampâté Bâ. Hra je poctou autorovi a mysliteli z Mali, který v roce 1960 na zasedání UNECO vyřkl větu: „Když v Africe zemře stařec, je to jako když vyhoří knihovna.“  V následujícím rozhovoru však slavný herec nemluví jen o roli divadla v západní Africe, ale také o působení zahraničních vojáků v jeho rodném zemi či o úloze Evropy.

Četl jsem, že jste v dětství spával v místnosti spolu se třemi stovkami dalších dětí. Je to pravda?

V Mali tomu říkáme “velká rodina”. Neřadíme do ní jen rodiče a další děti, ale také sourozence, bratrance a sestřenice rodičů, jejich děti a další vzdálené příbuzné. Můj otec navíc nechával dveře domu otevřené i dalším hostům. My děti jsme přespávaly na dekách rozložených na podlaze, rodiče nikdy neupřednostňovali své vlastní ratolesti. Pro mě to byl dětský ráj a zároveň škola života, tohle prostředí mě zformovalo.

Jak jste našel cestu ke studiu umění?

Když mi bylo zhruba šestnáct, tak mě rodina, tehdy proti mé vůli, poslala z rodného regionu na studia Národního uměleckého institutu v hlavním městě Bamako. Čtyři roky jsem tam studoval divadlo.

V textech, které o vás v západní Africe vycházejí, je vedle vašeho jména skoro vždycky uvedena přezdívka Guimba national. Kdy vám tak lidé začali říkat a co to znamená?

V roce 1988, tehdy mi bylo 26 let a Mali trpělo pod diktátorským režimem. Ousmane Sow, ředitel národní divadelní společnosti, k níž jsem patřil, tehdy představil hru nazvanou v překladu Peníze. Hrál jsem v ní roli Guimby - to je malijské křestní jméno - který kritizoval diktaturu a korupci a požadoval svobodu slova a demokracii. Hra dodala lidem odvahu k protestům proti diktatuře, které pak vedly až k malijskému demokratickému jaru roku 1991. Lidé mi postupně začali přezdívat podle této role a pak bez zvláštního důvodu doplnili přívlastek “národní”. Rodina mi dala jméno Habib, malijská veřejnost mě přejmenovala na Guimba national - a mně se líbí obě ta jména.

Jak to, že měla hra a postava Guimby tak velký politický vliv? Jak se ji podařilo z divadelních prken dostat mezi lidi?

Vysvětlení sahá do roku 1978, kdy tehdejší ministr kultury požádal naše divadlo, aby hrálo v místních jazycích, a nikoli ve francouzštině, kterou ovládala jen úzká elita. Hru Peníze jsme uvedli v jazyce bambara a rozuměl jí skoro každý. Zprvu ji přenášela jediná televizní stanice, která tehdy v Mali existovala. Režim pochopitelně neznal obsah hry a mylně očekával, že pointou bude chvála diktátora. Poté naše divadelní společnost vyrazila i na turné po celé zemi. V tu chvíli už pro režim bylo riskantní nás zakázat. Zákaz by z nás udělal mučedníky, a tomu se chtěli mocní vyhnout. Nakonec ale diktátor stejně o tři roky později padl.

https://www.youtube.com/watch?v=V2pj–1Pveg

Jaká je role divadla a umělců v dnešním Mali?

Bohužel noví vládci, vědomi si jeho politické i sociální síly, zkusili divadlo upozadit. Kromě BlonBa, soukromého jeviště v hlavním městě Bamaku, dnes v zemi není jediné veřejné divadlo. Na podporu divadla neplynou prakticky žádné veřejné peníze a stát nemá žádnou veřejnou kulturní politiku.

Jak tedy hodnotíte zkušenost Mali s demokracií?

Demokracie od samého začátku krok za krokem upadala. Tak dlouho a setrvale, že dnes už vlastně žádnou demokracii nemáme. Předpokládá totiž respekt k zákonům a ke svobodě - a ani jedno z toho v Mali nemáme. Současní vládci dělají, co se jim zlíbí, ve volbách v roce 2018 zjevně došlo k podvodům. I takzvané mezinárodní společenství to ví, přesto Emmanuel Macron blahopřál našemu prezidentovi Ibrahimu Boubacaru Keitovi k vítězství dříve, než ústavní soud vyhlásil oficiální výsledky.

Italský nacionalistický ministr vnitra Matteo Salvini nedávno kritizoval roli Francie ve svých bývalých západoafrických koloniích. Řekl, že Francie zbídačuje Afriku. Souhlasíte?

Souhlasím, je to zjevný fakt, a toto zbídačování pokračuje.

Legendární malijský zpěvák Salif Keita nedávno v rozhovoru s deníkem The Guardian řekl, že se demokracie do Mali a obecně do Afriky nehodí. Co si o tom myslíte?

Zesnulý prezident Gabonu Omar Bongo kdysi řekl, že prezident, který chce být v Africe znovu zvolen, nemůže prohrát. Nějak si prostě svou výhru zařídí. To se ve většině západoafrických zemí bohužel potvrzuje. Proto Salifa Keitu vlastně chápu. Přesto myslím, že i u nás platí Churchillovo poselství, že demokracie je možná špatná, ale nic lepšího neznáme. V Mali a v Africe nemáme jinou možnost než bojovat za to, aby demokracie začala správně fungovat.

V Mali působí mezinárodní vojenské jednotky, která se snaží cvičit tamní armádu a bojovat proti teroristům. V rámci mise NATO tam jsou i čeští vojáci. Pomáhají zemi nebo by podle vašeho názoru měli raději odejít?

Zahraniční vojáci v roce 2013 zabránili tomu, aby džihádistické skupiny převzaly v Mali moc. Zastavili jejich postup, oslabili je a dali Mali nový život. Jenže ti samí vojáci také zabránili tomu, aby se malijská armáda vrátila do města Kidal zabraného povstalci, kteří se chtějí od zbytku Mali oddělit - to byl hlavní problém země před džihádisty. Jejich nečinnost vůči separatistům na severu vyvolala v myslích Malijců pochybnosti. A protože bezpečnostní situace jde od špatného k horšímu, tak Malijci smyslu mise přestávají věřit. A říkají si, že láska k Mali možná není jejím hlavním motivem.

Co se musí stát, aby se Mali změnilo a prosperovalo?

Potřeba je asi revoluce, která spočívá v radikální změně mentality. Odhodit staré, nefunkční politické přístupy a jejich nositele do popelnice, protože hlavním cílem afrických politiků se v minulých letech stalo vlastní zbohatnutí.

Jak může Evropa přispět k tomu, aby z Mali mladí lidé ilegálně nemigrovali?

Dokud budou lidé sotva přežívat, tak se nic nezmění. Evropa může nabídnout sluneční energii, protože u nás jak známo slunce svítí celý rok. Mohla by také platit za africké suroviny cenu, která se více blíží africkým představám. Mohla by zcela odepsat dluhy, protože Evropa vzhledem k historii dluží Africe mnohonásobně víc. Věřím v bratrství mezi národy, ale nejsem si jistý, zda Afrika obecně a zejména Mali mohou upřímnou pomoc od Evropy očekávat.