Chceme Vandu aneb Případ učitelky, která pomáhala dětem ve sprchách, rozklížil obec

Jak se dočtete v následující reportáži, pro občany Tršic je ten případ jasný. Učitelku místní základky Vandu Fabianovou, která dostala výpověď za to, že pomáhala na škole v přírodě prvňákům ve sprchách, pouze poškodily nevraživé kolegyně - a ředitel se jí pak bez ptaní zbavil. Hledání hranice kdy, kdo a jak se smí dotýkat dětí, je však přece jen složitější, než to vypadá na tršické návsi. Téma Kdo smí sahat na naše děti najdete v aktuálním Respektu 16/2017.

Skupina druháčků, kterým právě skončila škola a družina v obci Doloplazy, nasedá do odpoledního autobusu směřujícího do vedlejších Tršic. U autobusu mávají učitelce, jako kdyby ji neměli vidět už další den ráno – kromě vychovatelky v družině je i jejich třídní učitelkou –, ale až za hodně dlouho. Tihle žáci jsou spolu s učitelkou Vandou Fabianovou v Doloplazech v nuceném exilu: ze základní školy v Tršicích, kde učila jedenáct let, dostala koncem loňského školního roku výpověď, ihned získala místo ve vedlejší škole a spolu s ní sem odešla celá třída dětí, která sem už od září dojíždí ze svých domovů do vedlejší vsi. „Je to lepší než kdybychom o paní učitelku přišli,“ vysvětluje žačka s culíkem, „a jednou se do Tršic vrátíme, hned jak tam nebude pan ředitel. Rodiče se o tom bavili.“

Případ učitelky Vandy Fabianové, kterou vyhodil ředitel za to, že pomáhala na škole v přírodě prvňákům ve sprchách, namydlila některým záda a dohlédla, aby si řádně umyli intimní místa, už přinesl soudní rozhodnutí. V březnu učitelka vyhrála při o neplatnost výpovědi. Podle městského soudu v Olomouci sedmileté děti svou přítomností v koupelně nezneužívala, jak se domníval ředitel Jaromír Vachutka, když ji na hodinu vyhodil z práce; šlo o neškodnou formu dohledu nad povinnou hygienou dětí, který žádný předpis konkrétně neupravuje.

Soudním verdiktem už tak napjatá situace v obci Tršice ještě vygradovala. Očekávání rodičů dětí, že po prohraném soudu ředitel Vachutka uzná chybu, učitelku vezme zpátky a - jak doufali - sám si vyklidí šuplíky, se nenaplnilo. „Odvolám se,“ říká Jaromír Vachutka, „jsem přesvědčen, že mám pravdu.“

Mám pravdu

Atmosféra mezi školou a rodiči v Tršicích tím přerostla do otevřené nesnášenlivosti. Výloha obchodu naproti základní škole je od počátku pře polepena výstřižky z novin o případu a velkým nápisem upozorňujícím ředitele, že u soudu se nelže. „U soudu padla spousta malých lží namířených proti paní učitelce, to se ani nedá spočítat,“ říká Drahomíra Švecová, maminka Tomáše, který spolu s ostatními přešel v září za Vandou Fabianovou do Doloplaz. Rodiče stojí od počátku na straně učitelky a nechápou, jak se ukazuje při jedné z jejich porad v restauraci Radnice v Tršicích, „že tak nemorální člověk vůbec může učit děti“.

Charakterové selhání vykresluje několik matek nad kávou mnoha argumenty: když ředitel získal pocit, že učitelka sexuálně zneužívala jejich děti, měl to rodičům oznámit. Oni si to však museli zjistit sami - a jak říkají „pokoutně“. Učitelky, které řediteli telefonovaly z pobytu v Jeseníkách a pak po návratu podaly zprávu o sprchování, nikdy učitelce její chování nevytkly – jen přihlížely něčemu, co se jim zdálo divné, a nezasáhly. „A ty nijak nepotrestal. Takže jestli si myslely, že zneužívá ve sprše naše děti, nechaly to dojet do konce a pak to požalovaly,“ shodují se matky.

A když se pak ředitel od rodičů dětí dozvěděl, že o zneužití nešlo, že učitelka pouze plnila přání rodičů prvňáků, aby pořádně dohlédla na hygienu dětí a kontrolovala klíšťata, na jejich postoj vůbec nedal. Dál tvrdil, že učitelka zavřená ve sprše s jedním dítětem – umývali se po jednom – je prohřešek se sexuálním podtextem. „S dětmi vůbec nepromluvil, sám na škole v přírodě nebyl, dostal jen referát od učitelek, nezajel se podívat, jaké byly podmínky ve středisku v Ostružné, nezjistil si to. To my, rodiče, jsme si museli vyžádat od rekreačního střediska fotografie, z nichž vyplynulo, že tam byla pouze jedna sprcha a velmi málo prostoru,“ líčí Hana Vybíralová, maminka syna Lukáše, „takže výtka, že tam mělo být naráz víc lidí, byla nemístná.“

Případ nezasáhl jen rodiče dětí, které denně dojíždějí za svou učitelkou do jiné vsi - vesnice je jím zasažena celá. V obci nelze potkat člověka, který by nestál na straně Vandy Fabianové, děti i dospělí kroutí hlavou nad tím, proč ředitel nechce ustoupit a uznat, že byl k učitelce nespravedlivý nebo že se zmýlil.

Trapas to byl

„Já vám řeknu, proč to tak je,“ směje se prodavačka z konzumu naproti škole Naďa Šimečková, „protože on je prostě divnej.“ Paní Šimečková se do protestů rodičů proti řediteli aktivně zapojila. Na pultě leží fotografie od soudu, výstřižky z novin, dávala tu i lidem podepisovat petici vyzývající ředitele k odchodu, výlohu poskytla k polepení burcujícími nápisy a novinovými články a fotografiím dětí v tričkách opatřených nápisem „Chceme Vandu“.

Prodavačka sama se dostala do sporu s ředitelem před lety – když začal na lavičce ve škole prodávat dětem oplatky a drobné občerstvení, které si do té doby kupovaly u ní. „Řekla jsem mu, že jako svačinář by byl dobrej, ale jako ředitel ne,“ říká halasná prodavačka, „a on mě hnal před komisi na magistrát v Olomouci, že jsem ho napadla a že o něm roznáším pomluvy. A jako svědka si přivedl svého otce psychiatra, který tam svému dospělému synovi dosvědčoval, že je nadaný odborník. Trapas to byl, ale ne můj.“

Nejviditelnějším průběžným výsledkem sporu a vyostřené atmosféry je v obci neúcta k řediteli Vachutkovi: posmívají se mu děti i dospělí, starší lidé na nákupu si klepou na čelo, co že to ten ředitel vyvádí, když v dohledu nad mytím malých dětí vidí sexuální podtext. „Je to ko..t,“ říká žákyně deváté třídy, „to tady víme všichni, skandovali jsme to i na školním plese,“ předvádí žákyně a spolužáci přikyvují a při té vzpomínce se dobře baví: „Nejdřív to skandovali rodiče a pak my. On tam teda nebyl, ale doneslo se mu to.“

To slovo vychází z otevřeného dopisu jednoho z rodičů řediteli, v němž vysvětloval, proč právě tohle ředitel je. „Možná to trochu přerostlo únosnou mez, to je pravda, ale nezačali jsme s tím my,“ říká otec žáka z druhého stupně, „on se tak zkrátka chová.“ Spolu s další asi třicítkou rodičů a sedmnáctkou dětí – od nejmenších až po deváťáky – právě protestuje před školní budovou. Rodiče si tu dali sraz k „tichému protestu“ - stojí tu a čekají, až vyjde ze školy a přečte si nápis, který mu strčili za stěrač jeho auta: pane řediteli, buďte chlap a odejděte. Nedočkají se, ředitel nevychází, ze školy vyjde jen zástupkyně Veronika Hulová, která po návratu ze školy v přírodě podala řediteli obsáhlý referát o způsobu sprchování dětí kolegyní Fabianovou. „Ať protestují, to je v pořádku, to je jejich právo,“ řekla, když kolem skupiny rodičů probíhala do svého auta.

Proč sama nezasáhla už na škole v přírodě, když se domnívala, že kolegyně Fabianová se chová nemístně a ohrožuje vývoj dětí, je otázka, na niž odpovídala už mnohokrát: „Nevěděla jsem to, dozvěděla jsem se to od kolegyň až předposlední den,“ říká, „a protože vedoucí učitelka ztratila hlas, byla jsem to pak já, kdo řediteli řekl, co se tam dělo.“  Ve zprávě, kterou učitelky sepsaly pro ředitele po návratu z Jeseníků, se ukazuje, že sprchování dětí je jen jednou z věcí, které jim na kolegyni Fabianové vadily.

Stěžují si v ní na to, že Vanda Fabianová rozdávala úkoly kolegyním v rolích asistenta pedagoga. „Komandovala je“, vytkla jim, že jsou děti špatně umyté, nechala polévku nalévat právě tyto asistentky a sama „v klidu“ obědvala. Rodiče mají zprávu k dispozici – ve škole je dost pedagogů, kteří s rodiči sympatizují a jejich protestům fandí. A podle tónu a malicherných příhod v ní došli k závěru, že jejich učitelka zkrátka pila krev méně zkušeným či odpovědným kolegyním, když po nich vyžadovala výkony. „A ředitel to převzal, nic neověřoval, vyhodil z stupce ředitele, který s jeho postupem nesouhlasil, a povýšil do jeho funkce paní Hulovou, která mu to požalovala,“ hodnotí situaci jedna z matek na demonstraci.

Klid nenastane

Poslední zprávou, kterou obec dostala tento týden, je to, že ředitel Vachutka odmítl štědré odstupné nabídnuté vedením obce. Za to, že se hned sbalí, odejde, a odblokuje tím situaci - takže děti i učitelka by se vrátily zpět do školy v Tršicích. „Bohužel to odmítl, takže klid hned tak nenastane,“ říká do telefonu starostka obce Leona Stejskalová, proti které se obrátil hněv rodičů. Domnívají se totiž, že obec měla ředitele odvolat hned na počátku, když se ukázalo, že učitelka děti nijak nepoškozovala.

O tom, že k odvolání musí mít obec pádný důvod v podobě závažného pochybení a že výpověď učitelce sprchující děti takovým pochybením nejspíš není, rodiče slyšet nechtějí - a viní starostku z neschopnosti. „Nemůžeme jen tak odvolat ředitele, že špatně posoudil situaci, i když už tu máme rozhodnutí soudu. Ten spor by mohl u soudu vyhrát, vrátit se zpět a my bychom mu platili ušlou mzdu,“ vysvětluje starostka, „já bych vypadala před rodiči dobře, ale příští vedení obce by to odskákalo.“

„Nemůžu odejít, to bych nemohl pokračovat v soudní při. Jsem přesvědčen, že mám pravdu a výpověď jsem dal učitelce oprávněně. Kdybych ji nedal, mohl jsem skončit ve vězení, kdyby si některý rodič na sprchování dětí stěžoval. Za mého působení se učitelka Vanda Fabianová do školy rozhodně nevrátí,“ vysvětluje Vachutka.

Už ale ví, že jako ředitel nejpozději koncem kalendářního roku skončí. To mu vyprší šestileté funkční období a obec se chystá už o letních prázdninách vypsat konkurz na jeho nástupce. „Pro nás to znamená, že musíme vozit děti do vedlejší obce ještě v příštím školním roce,“ krčí rameny rodiče demonstrující před školou.