Češi už tolik nejezdí do Chorvatska a do Řecka. Bojí se uprchlíků?

V záplavě šokujících zpráv z celého světa trochu zapadla nenápadná informace, kterou zveřejnil Český statistický úřad. Loni jelo víc Čechů trávit volný čas na Slovensko než do Chorvatska. Tatry sesadily poprvé po dvaceti letech Jadran. To už nás přestalo bavit jezdit k moři?

Chorvatsko bylo posledních dvacet let symbolem české letní dovolené. Noc strávená za volantem škodovky a ranní příjezd na Makarskou se staly rituálem, kterým čeští otcové zahajovali rodinné léto. U břehů moře pak v apartmánu s vlastní stravou strávili týden, dva; k tomu jim hrál místní Český rozhlas. Na celém pobřeží vysílalo veřejnoprávní rádio pro odpočívající krajany každý den speciální dvacetiminutový pořad.

Tahle představa léta už ale tolik lidí neláká. Do Chorvatska se loni vydalo na dovolenou, tedy na cestu se čtyřmi a více přenocováními, o 8 procent méně Čechů než předchozí rok. Až nepochopitelně prudce naopak na Slovensko - loni se tam vydalo na dovolenou o tři čtvrtiny víc lidí než v roce 2014, dohromady 837 tisíc lidí.

Informaci média interpretovala různě. Seriozní citovala statistika, který oblibu Slovenska vysvětluje šetřivostí Čechů. Dojet na Slovensko nevyžaduje tolik benzínu jako jet do Chorvatska nebo třeba letět do Egypta. Slovensko je blízko, a ještě se tam navíc domluvíme. Radost by z toho měl mít Matěj Stropnický, kterému se nelíbí, že 80 procent Čechů každoročně dosáhne na leteckou dovolenou.

Bulvární noviny vyprávěly zcela jiný příběh. Příběh o Češích, kteří se bojí uprchlíků, a tak změnili osvědčené návyky. Místo ostrova Lesbos v Egejském moři jela typická česká rodina na Štrbské pleso obklopené štíty Tater. Tady totiž nehrozí, že dítě či manželka narazí na zástupy muslimů připlouvají na gumových člunech.

Pravdivé jsou obě interpretace. Některé specializované cestovní kanceláře, které například „dělají“ jenom Řecko, potvrzují, že jejich klienti mají strach z uprchlíků. Kromě Řecka byl menší zájem ještě o Itálii, Bulharsko nebo Turecko, kudy rovněž vedou migrační trasy. Kvůli teroristickým útokům se pak propadly Egypt a Tunis.

Opadl však zájem i o Španělsko, kudy trasa migrantů nevede ani tu nehrozí bezprostřední nebezpečí. Je tady možné vykládat si zprávu statistiků i tak, že přibylo Čechů, kteří mají raději hory než moře? Je to staré dilema, které rozděluje lidi do dvou skupin. Tu otázku si pokládají dívka a chlapec, když se seznamují, ale i vědci.

Univerzita ve Virginii vypracovala tři studie na téma, které osobnostní typy upřednostňují jaké prostředí. A došla k závěru, že introverti mají raději samotu skýtající hory, zatímco extroverti moře spojené se zábavou. Internet je plný kvízů, kde můžete zjistit, zda jste spíše horský nebo mořský typ.

Teorii, že se z Čechů stávají introverti nebo mají aspoň potřebu na chvíli uniknout z předigitalizovaného světa do ticha hor, ovšem nabourává další informace. V posledních několika letech se prý mezi Čechy stává hitem jezdit k moři do Polska. Jiří Hájek z Asociace cestovních kanceláří zašel tak daleko, že Polsko označil za nový trend. K moři, jehož teplota se i v létě často pohybuje kolem patnácti stupňů, prý jezdí stále více Čechů.

„Na polský Balt jsme začali jezdit na začátku 70. let. Poprvé do Swinouscie, to mi bylo 7 roků. Bylo ošklivo, furt pršelo, ale my to nevzdali, a příští rok jsme jeli znova. Šlo to jenom na pozvání, protože Polsko bylo ideologicky nebezpečné. Zamilovala jsem si to tam,“ svěřuje se čtenářka v diskusi pod jedním článkem.

Zdá se tedy, že nakonec všechno je na své místě, a mezi Čechy nepřestává rezonovat hledání levné exotiky blízko od domova s trochu nepohodlí.