Celní dohoda EU a Jižní Ameriky: Historický úspěch, nebo temný den?

Evropští a jihoameričtí vyjednavači se minulý pátek dohodli na předběžném znění přelomové smlouvy, která má otevřít cestu k vytvoření společné zóny volného obchodu mezi oběma kontinenty. Jednání mezi Evropskou unií a blokem Mercosur, jenž sdružuje hlavní ekonomiky jihoamerického kontinentu (Brazílii, Argentinu, Paraguay a Uruguay), trvala dlouhých dvacet let. Politici na obou stranách oceánu proto nyní nadšeně mluví o historickém úspěchu principů volného obchodu v časech sílícího protekcionismu. Smlouvu ještě musejí schválit vlády všech evropských i jihoamerických zemí, ale pokud začne platit, bude to největší obchodní smlouva v evropské historii.

Jestli vstoupí v platnost, vznikne obří trh s téměř 800 miliony obyvatel, na kterém bude moci mnohem snáz proudit zboží v obou směrech - z Brazílie a Argentiny bude do Evropy směřovat hovězí maso, biopaliva nebo cukr, které byly doteď zatížené vysokým clem, z evropských továren do Jižní Ameriky budou zase snáz putovat automobily a další strojírenské výrobky, před nimiž jihoameričtí politici své trhy dosud úzkostlivě chránili. Dohoda má zrušit dovozní cla na více než 90 procent potravinářských i strojírenských výrobků. Jedním z velkých podporovatelů dohody proto bylo i Česko, které je - jak známo - nejprůmyslovější zemí EU. Čeští exportéři si od dohody slibují otevření nového odbytiště pro své produkty.

Smlouva má ale i své hlasité odpůrce: ekologické organizace varují, že se zrušením dovozních cel na jihoamerické potraviny se zásadně zvýší evropská poptávka po brazilském hovězím, což ještě urychlí kácení amazonského pralesa. Také evropští farmáři si stěžují, že na rozdíl od jihoamerických kolegů musejí při pěstování plodin i chovu zvířat splňovat náročná ekologická pravidla, což je zásadně znevýhodňuje.

Krávy a volkswageny

„Země Mercosuru s více než 265 miliony obyvatel představují pro české vývozce velmi perspektivní destinaci. Tato dohoda otevře přístup na jejich trh i v oblastech, které byly dříve chráněny vysokými cly ve výši 20 až 35 procent. To se týká zejména automobilového průmyslu nebo strojírenství, tedy hlavních exportních položek ČR,“ říká k dohodě náměstek ministra průmyslu a obchodu Vladimír Bärtl. Podle něj by dohoda mohla otevřít cestu do Brazílie nebo Argentiny pro české škodovky a další zboží, které se na tamní trhy dosud nedováží.

„To je také jeden z důvodů, proč český i evropský automobilový průmysl dohodu dlouhodobě podporují,“ vysvětluje Bärtl, proč Česko patřilo do tábora podporovatelů smlouvy. Český vývoz do všech čtyř zemí Mercosuru je zatím velmi nízký – v roce 2017 činil asi 10 miliard korun. Pro srovnání: do USA vyvážíme ročně zboží a služby za 90 miliard, do Německa pak za 1,3 bilionu. Zástupci ministerstva průmyslu a obchodu ale věří, že dohoda by mohla vývoz nastartovat.

Ve finálních fázích vyjednávání dohodu podporovala skupina zemí, ve které byly kromě Česka další průmyslové země jako Německo, Švédsko, Nizozemí nebo Španělsko. Naopak velcí evropští zemědělští výrobci jako Francie, Irsko a Polsko se k dohodě podle serveru Euractiv stavěly do poslední chvíle chladně a vyjadřovaly obavu ze záplavy levných potravin, které přijdou ze zemí Jižní Ameriky - Brazílie a Argentina patří mezi hlavní globální výrobce masa. Francouzští farmáři si stěžovali, že zatímco v Evropě platí v zemědělství velmi přísná pravidla při používání hnojiv nebo zacházení se zvířaty, v Jižní Americe jsou standardy volnější, což tamním zemědělcům dovoluje vyrábět s podstatně nižšími náklady.

„Podle francouzských zákonů musíme neustále zlepšovat způsob výroby hovězího masa, zákazníci chtějí, abychom byli šetrní k přírodě a brali ohledy na zvířata. Nemůžeme přece otevřít dveře dovozům, které neodpovídají těmto kritériím,“ stěžovali si v otevřeném dopise francouzští chovatelé dobytka sdružení v asociaci Interbev. Podobné obavy vyjádřili i evropské zemědělské odbory Copa-Cogeca, které zastupují 23 milionů evropských zemědělců. „Evropští zemědělci zvládnou přijmout ambiciózní opatření, která povedou k přizpůsobení se klimatickým změnám. Bude to ale možné jenom tehdy, když EU nebude jejich snahu ohrožovat tím, že umožní dovoz výrobků ze zemí podporujících kácení lesů a zemědělské praktiky, které jsou v EU nepřijatelné,“ řekl serveru Euractiv mluvčí Copa-Cogeca Pekka Pesonen.

EU by se měla stydět

Zemědělci ve vzácné shodě s ekologickými organizacemi upozorňují na to, že nový brazilský prezident Jair Bolsonaro od svého zvolení povolil registraci 152 druhů pesticidů, které byly dříve zakázány a z nichž se řada nesmí v EU používat. V Brazílii se nachází 40 procent zbývající plochy deštných pralesů, přičemž za deforestaci 80 procent amazonského pralesa je zodpovědný chov dobytka, připomíná Euractiv.

Globální ekologický redaktor deníku Guardian Jonathan Watts v komentáři napsal, že „evropští lídři hodili amazonský prales pod kola rozjetého volkswagenu“ a „vyměnili krávy za automobily“. Podle Wattse povede smlouva k dalšímu zrychlení kácení pralesa, jehož zmenšování loni zrychlilo o 13 procent. Podpis smlouvy kritizovaly i ekologické organizace v čele s Greenpeace. Také francouzský europoslanec za Zelené Yannick Jadot řekl serveru France 24, že EU „by se měla stydět“, že podepsala dohodu s brazilským prezidentem Jairem Bolsonarem.

Francouzský prezident Emmanuel Macron se snažil podobné ekologické výtky smést ze stolu s argumentem, že součástí smlouvy je i pasáž, ve které se Brazílie zavazuje dodržovat cíle Pařížské klimatické dohody a evropské ekologické a sanitární standardy. Evropský poslanec Pascal Durand, který kandidoval za Macronovo hnutí En Marche, ale označil okamžik podpisu smlouvy za „temný den“. Podpis dohody kritizoval z ekologických důvodů i bývalý Macronův ministr životního prostředí Nicolas Hulot. Dohoda je „v přímém rozporu s klimatickými cíli EU“, řekl pro deník Le Monde.

Plné znění textu smlouvy, která byla zástupci EU a Mercosuru podepsána 28. června v japonské Ósace, zatím nebylo zveřejněno, šéf Evropské komise Jean Claude Juncker ale trvá na tom, že dohoda zavazuje signatáře chovat se ekologicky. „Všechny strany se podpisem smlouvy zavazují implementovat cíle Pařížské dohody. To zúčastněné země zavazuje mimo jiné k tomu, aby bránily kácení pralesa,“ řekl Juncker a dohodu označil za historický průlom. Podle Junckera bude mít EU díky podpisu smlouvy naopak odteď vliv na dodržování ekologických standardů v Brazílii.

Z druhé strany

Ekologické organizace a evropští zemědělští lobbisté se tedy v neobvyklém spojenectví bouří, Latinoameričané vidí ale situaci dosti jinak. Dohoda je výsledkem nové politické konstelace ve dvou klíčových zemích Mercosuru, Argentině a Brazílii. Zóna volného obchodu s Evropou se v obou zemích, jejichž obyvatelstvo má stále z velké části silné vazby na evropské země svých předků a často se považuje za „Italy“, Španěle“ nebo „Čechy“ takřka stejně silně jako za Brazilce či Argentince, téměř nádech přijetí do Evropské unie.

Když minulý týden po úspěšném završení jednání telefonoval argentinskému prezidentovi Mauriciu Macrimu jeho hlavní vyjednavač z Bruselu, chvěl se mu hlas a šéfovi gratuloval v podstatě v slzách (Macri emotivní telefonát zveřejnil na svém Facebooku). V sousední Brazílii tamní populistický nacionalista Jair Bolsonaro představuje dohodu jako jeden (z nemnohých) triumfů svého působení a jeho stoupenci div netančí na ulicích. „A teď budete papat naše masíčko,“ svěřila se jedna farmářka autorovi textu a nemyslela to ani ironicky, ani zle; byla jednoduše nadšená.

Evropané dohodou politicky silně pomohli dvěma hodně protichůdným prezidentům, což jen ukazuje, jak dvojsečné a složité jsou dopady podobné obří smlouvy. Za prvé, Latinoameričané byli desítky let kritizováni za stále se opakující snahu izolovat své zaostalé ekonomiky od zbytku světa a dávat přednost jakési nedokonalé soběstačnosti. Ta má chránit především místní výrobce průmyslových výrobků před konkurencí, jíž nejsou schopni odolat. Latinskoamerické státy prošly industrializací jenom částečně - pochopí to každý, koho život donutí koupit si nějaké spotřební zboží místní provenience.

Vše z dovozu je pak astronomicky drahé a třeba na celém kontinentu neexistuje jediná lokální značka osobních aut. Většina volkswagenů, renaultů a dalších světových značek vzniká v místních montovnách, jedná se ale často o starší typy týchž vozů prodávaných v Evropě nebo Japonsku a systém cel má chránit místní pracovní příležitosti. Liberalizace bude bolet, léta nicméně panuje shoda, že je to jediná cesta k modernizaci Argentiny nebo Brazílie.

Lživá propaganda

Proto také dohoda dlouho vázla, v Argentině vládli levicoví populisté Néstor a Cristina Kirchnerovi, v Brazílii levicové vlády Inácia Luly a Dilmy Rousseff. Loňské vítězství Bolsonara v Brazílii ale doplnilo nástup váhavého pravicového reformátora Macriho v Argentině a oba muži dali jednání nový impulz. EU je evidentně inspiruje, Bolsonaro občas trousí slova o společné měně, byť to je vzhledem ke „stabilitě“ především argentinského finančního systému zřejmě nápěv z hodně vzdálené budoucnosti.

Pro oba prezidenty je tak úspěšní vyústění rozhovorů politickým triumfem i vítězstvím ekonomické vize, kterou nelze odmítnout šmahem ekologů. Nic ostatně není jisté, Macri čelí (další) ekonomické krizi a v říjnu bude muset své působení obhajovat ve volbách proti donedávna nepředstavitelnému pokusu o návrat levicové populistky Cristiny Fernández de Kirchner. Ta kandiduje na post viceprezidentky po boku stejnojmenného, ale rodinně nespřízněného Alberta Fernándeze, bývalého šéfa kabinetu svého manžela.

Dvojice dohodu z výše popsaných důvodů kritizuje: obává se o pracovní místa dělníků a v případě vítězství je hodně pravděpodobné, že od ní odstoupí. Šance jsou podle průzkumů fifty fifty a Evropané v tomto případě politicky podali pomocnou ruku politikovi, který rozhodně z dlouhodobého hlediska představuje větší naději pro svou zemi, než jeho protivníci.

V Brazílii naopak z podpisu těží muž přezdívaný „latinskoamerický Trump“. Dohoda s EU je jedním z mála podařených kroků Jaira Bolsonara, který je jinak blokovaný kongresem, ekonomiku zatím neoživil a reformy se mu na domácí scéně nedaří prosadit. Environmentální hrozby jsou především v Brazílii reálnou obavou, ale otázka Amazonie je mezi stoupenci Bolsonara vnímána v podstatě čistě jako otázka národní svrchovanosti a je kombinována s demagogií nejtěžšího kalibru.  „Bolsonáristé“ mají jednoduše za to, že prales je za a) jejich a mohou si s ním dělat co chtějí, za b) všechny informace o jeho ničení jsou výsledkem lživé propagandy vedené „komunistickými“ odpůrci prezidenta v řadách novinářů, politiků a aktivistů. Čert vem, že pocházejí často přímo z vládních ministerstev, i tam je to ostatně samý „komunista“.

https://www.youtube.com/watch?v=u8IYlx0q7NA&t=374s