Buď nám vláda přidá, nebo bude stávka, vzkázali učitelé v Betlémské kapli

„Nacházíme se ve studené válce mezi školami a vládou. Hrozí, že boj velmi brzo přejde v horkou fázi a radikálnější kroky. Tuhle válku zahájila současná vláda, která vynakládá na školství snad nejméně ze všech předcházejících. A přitom si od nás rok od roku objednává kvalitní školství,“ promlouvá sebevědomě rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek k zaplněné Betlémské kapli a sklízí ze všech pátečních řečníků největší potlesk.

Sešli se tu pedagogové od zástupců základních a středních škol až po rektory, školské odbory i veřejnost. A chtějí, aby se už tolikrát pronášené sliby o navýšení peněz do školství konečně změnily v činy.

Koledujeme si

Pátek 1. září je asi nejméně vhodný den k protestnímu shromáždění učitelů. I když se jedná o symbolický začátek školního roku, rodiny s dětmi si užívají poslední dny prázdnin mimo hlavní město. Ani počasí organizátorům nepřeje – silně prší a vypadá to, že léto nadobro skončilo. A pokud špatné počasí dokáže ovlivnit ještě něco jiného než volební účast, jsou to právě protestní akce. Přesto se lehce před desátou Betlémská kaple na Starém Městě pomalu plní, a nakonec v místnosti sedí přibližně 500 učitelů.

„Přijela jsem až z Chomutova. Učím na základní škole, která je spojena i se studenty se speciálními potřebami. Jsem ráda, že se konečně něco děje. Už nechci poslouchat, že tento rok se zase nenajdou peníze,“ říká starší paní v tričku s nápisem „konec levných učitelů“ své sousedce, se kterou se fotí, a obrázek vzápětí přidává na Facebook. A stejné pocity má většina přítomných.

Už loňský podzim pedagogická komunita žádala navýšení o nejméně 15 procent pro pedagogické pracovníky a 10 procent pro nepedagogické. A jak dodávají, tento požadavek nikdo z vládních činitelů nezpochybnil. „Já doufám, že dnes nám pan ministr Pilný oznámí, že slibované peníze pro nás mají,“ říká těsně před začátkem akce Markéta Seidlová, místopředsedkyně Českomoravské konfederace odborových svazů, která akci spoluorganizuje.

„Politici nám vždycky říkají, že jsme pro ně prioritou – a že pokud by peníze měli, tak nám je dají. Já vím, že nikdo neřekne, že peníze má, ale když na jaře slibovali navýšení, proč je teď najednou situace úplně jiná?“ uzavírá těsně před začátkem.

Patnáct minut po desáté se na pódiu objeví herečka Markéta Hrubešová a přivítá všechny v sále. Několik metrů za ní sedí dvě desítky řečníků, mezi nimiž i zmiňovaný ministr financí Ivan Pilný nebo ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Akci si nenechala ujít ani bývalá ministryně školství Kateřina Valachová, ta ale sedí dole mezi odboráři.

Úvodní slovo dostává předseda České konference rektorů a rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima. „Sešli jsme se tu, abychom upozornili na problémy, které někdo nevidí nebo – dejte tomu – nechce vidět. Stojíme tu před vámi, abychom si všichni společně položili otázku, proč si politici neuvědomují, že bez kvalitních a dobře zaplacených vyučujících nemůže být kvalitní škola. A já doufám, že se příští týden dozvíme, že situaci českého školství vláda pochopila,“ končí proslov.

Když dojde řada na statistiky, stoupá si Lubomír Zaorálek a přesune se mezi odboráře, aby lépe viděl na plátno. Jakub Fišer, předseda Rady vysokých škol, totiž zmiňuje, že Česká republika do školství každoročně posílá 3,4 procent HDP, tedy o 70 miliard méně než průměrná země OECD. „Horší než my je pouze Slovinsko, Itálie a Maďarsko,“ dodává. „Vysokoškolský učitel měl v roce 2013 o 300 korun v průměru víc než ostatní vysokoškolský vzdělaní odborníci. Jenže už v roce 2016 se tento rozdíl smazal, dokonce se o několik procent propadl. Profesoři na vysokých školách mají mnohdy nižší platy než učitelé na základkách.“

„Jak pak máme mít kvalitní vyučující?“ reaguje děkan plzeňské Pedagogické fakulty Miroslav Randa v první řade. „Vážně si koledujeme. Už teď mám problém sehnat vyučující, kteří by učili budoucí pedagogy,“ souhlasí jeho kolega František Vaníček, děkan z Hradce Králové.

Pravdu, nic než pravdu

U mikrofonu se příští půl hodinu postupně střídají zástupci základních škol, akademici i odboráři. Opět padají slova o levné pracovní síle, o Komenském a Masarykovi, o tragické situaci doktorandů a nedostatku personálu. Publikum příspěvek oceňuje potleskem, ale když k pultu přichází ministr financí Ivan Pilný, sál prostoupí napjaté očekávání.

„V téhle místnosti jednou zaznělo ,pravdu, nic než pravdu` - a proto jsem se rozhodl ani teď ve své krátké politické kariéře nelhat a neslibovat něco, co nemohu splnit. Jako ministr financí vás musím bohužel seznámit s realitou státního rozpočtu. Vašem požadavkům nemůžeme kvůli doplácení pokut, vykoupení památníku v Letech a dalším záležitostem v plné míře vyhovět,“ zahajuje vystoupení. I když mluví Pilný dál, sálem se ozývá nesouhlas.

Po ministru Pilném přijde ještě několik politiků včetně Lubomíra Zaorálka. S rukami v bok se postaví před mikrofon a nezvykle nervózním tónem začne: ‘Přiznám se, že je to pro mě docela nepříjemná věc. To je taková ta hra, kdo je důležitý v této zemi. Je to velmi citlivá otázka a já se necítím na to, abych Vám tady něco sliboval nebo o něčem rozhodoval.“ Kromě toho znovu opakuje, že se on i ČSSD snaží bojovat proti levné práci, ale učitelům nic dalšího nenabídne. Zklamání je zřejmé.

„I přesto, co jsme od politiků slyšeli, si myslím, že se nám podařilo vyslat silný signál, že vzdělávání bylo poslední čtyři roky řešeno nedostatečně. Očekávám, že před skončením této vlády dojde k narovnání současné situaci a navýšení platů koaliční rada 4. září schválí,“ říká novinářům na závěr předseda školských odborů František Dobšík.

„Když vláda učitelům nakonec vážně nepřidá, budeme stávkovat. Vyjdeme do ulic a postavíme se za svá práva, vysoké školy zase plánují zrušení nebo zkrácení zimního semestru. Vězte, že stávkovat umíme,“ odpovídá pak Respektu na otázku, co plánuje, kdyby vláda ve prospěch učitelů nerozhodla. To už se v doznívajících tónech studentské hymny Gaudeamus igitur Betlémská kaple vyprazdňuje.